Média

Německá energetika po volbách: od zelené ideologie k realismu

Česká pozice, 1. 11. 2013

„Není možné zároveň odejít od jádra a od uhlí.“ „Nebojujeme ideologické války kolem uhlí, plynu a obnovitelných zdrojů.“ Možná vás napadne, že takové věty mohly zaznít kdekoliv, jen ne v Německu. Pravý opak je pravdou. Přichází s nimi představitelé německých sociálních demokratů (SPD) při vyjednávání s křesťanskými a sociálními demokraty (CDU/CSU) Angely Merkelové o budoucí koalici. A obě strany se shodují, že je třeba zabránit dalšímu růstu nákladů na podporu obnovitelných zdrojů.

Realismus nicméně pochopitelně spočívá i v uznání skutečnosti, že bez uhelných a plynových zdrojů to zatím nepůjde. Analýza odborného ústavu Fraunhofer Institut ukazuje, že během prvních devíti měsíců letošního roku podíl uhlí v energetickém mixu dokonce stoupl. Na to ale doplácí čistší plyn a viníkem je kromě dovozu levného uhlí ze Spojených států opět přehnaná podpora obnovitelných zdrojů. Ta stlačuje dolů cenu silové elektřiny (tedy tržní cenu, do níž ještě nejsou započteny všemožné přirážky), což se sice může jevit na první pohled hezky, ale ve skutečnosti jde o velmi špatnou zprávu. Znamená to totiž, že se nevyplácí investice do moderních, pružných plynových i uhelných zdrojů – uhlí se pálí často ve starých „špinavých“ elektrárnách, nebo těch, jejichž výstavba už byla zahájena dříve a nyní jsou uváděny do provozu. Bez moderních fosilních elektráren je ale Energiewende fakticky zase ohrožena, protože právě ty by měly zajišťovat zálohu pro případy, kdy obnovitelné zdroje narážejí na přirozené limity – vítr nefouká a slunce nesvítí. A ani spotřebitelům nižší ceny silové elektřiny nic dobrého nepřinášejí. O co jsou nižší, minimálně o to vyšší jsou poplatky na obnovitelné zdroje - zahrnuté v konečné ceně.

Celý článek na http://www.ceskapozice.cz/byznys/energetika/nemecka-energetika-po-volbach-od-zelene-ideologie-k-realismu


Zeman podpořil prolomení limitů těžby hnědého uhlí na severu Čech

idnes.cz, 24. 10. 2013

Prezident Miloš Zeman podpořil prolomení limitů těžby hnědého uhlí v Ústeckém kraji. "Prezident nemá být mlčící sfinga," řekl Zeman. Bez prolomení limitů by podle něj mohlo přijít o práci až 8500 lidí na Mostecku. Pokud by se limity těžby uhlí posunuly, byla by podle něj Česká republika podstatně méně závislá na zahraničních energetických zdrojích.

"Vyslechl jsem jak názory majitelů těžebních společností, tak zástupců odborů. A samozřejmě jsem se seznámil s názory vedení Ústeckého kraje. Největším problémem Ústeckého kraje je nadprůměrně vysoká míra nezaměstnanosti, největší ve všech krajích České republiky. S touto nezaměstnaností je třeba bojovat a přijímat i opatření, která jsou v očích některých nepopulární," řekl prezident Zeman při čtvrteční návštěvě v Ústeckém kraji.

"Domnívám se, že jsem byl dostatečně informován o kvalitě uhlí, které se dnes nachází například pod obcemi Horní Jiřetín a dalšími," prohlásil Zeman a odkázal na to, že rozšíření těžby pomůže energetické nezávislosti země.

Celý článek najdete na: http://zpravy.idnes.cz/zeman-podporil-prolomeni-limitu-tezby-hnedeho-uhli-fhn-/domaci.aspx?c=A131024_133207_domaci_kop


Těžaři navrhují společný podnik státu a těžební společnosti

Ústecký deník, 21. 10. 2013

Ústecký kraj – Reálná hrozba dramatického nárůstu nezaměstnanosti v Ústeckém kraji podle všeho přímo souvisí s útlumem těžby a odstavováním uhelných elektráren. Navíc většina zde vyprodukovaných peněz končí ve státní kase a do regionu už se nevrátí. To by se teď mohlo změnit.

Tradiční odvětví

Úspěšní a velcí průmyslníci apelují na to, aby se severní Čechy opřely o tradiční odvětví, a tím zajistily pro své občany práci. Prospěch z toho nakonec bude mít celá země.

Problém zátěže životního prostředí spalováním uhlí už je vyřešen. Předepsaná další ekologizace elektráren – do roku 2022 – je pak velkou příležitostí jak pracovní místa vytvořit při rekonstrukci všech uhelných zdrojů. Těžba uhlí tedy neznamená práci jen pro horníky, ale i pro tisíce dalších z celé ČR.

I proto Svaz průmyslu a dopravy na svém sněmu udělil historicky první cenu „Počin roku – za přínos pro rozvoj průmyslu a regionů“ společnosti Severní energetická. „Cena je projevem našeho přesvědčení, že republika potřebuje v surovinové a energetické oblasti firmy, které tento segment dokážou stabilizovat,“ uvedl prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák.

Je symbolické, že poprvé je takto oceněna firma z Ústeckého kraje, který byl dosud zbytkem země neprávem opomíjen. „Cítíme cenu jako závazek toho, že se dlouhodobě bude firma rozvíjet a že vrátíme region a stát zpět do hry, “ uvedl spolumajitel Severní energetické Jan Dienstl.

Vracet peníze zpět

Ústecký kraj je totiž jedním z největších přispěvatelů do hrubého domácího produktu mezi kraji a teplem a energií zásobuje velkou část země. Přitom jeho postavení samotnému významu neodpovídá. Podle názoru mnohých odborníků by bylo na čase, aby se velká část peněz, které se v regionu vyprodukují, neztrácela v Praze, ale aby se vracela zpět. Pak bude možné v kraji investovat a zachovat zaměstnanost. Severní energetická proto přichází s konceptem společného podniku státu a těžařů. „Těžaři uhlí netěží pro sebe. Každá tuna uhlí má svého spotřebitele tady v Čechách, protože se nevyváží. Stát, region, lidé, těžaři i průmysl mají společný zájem – využívat energii ukrytou v milionech tun uhlí v severních Čechách. A společný podnik státu a těžební společnosti, který navrhujeme, je podle nás nejlepší prostředek jak tento společný zájem naplnit a přinést prospěch všem,“ řekl Jan Dienstl.

Jistota a pravidla

Co to tedy znamená pro region a pro lidi, kteří žijí v okolí? Podle těžařů hlavně jistotu, jasná pravidla a dlouhodobou perspektivu. „Všichni – region, stát, obce i těžaři – budou vědět, za jakých podmínek je možnéuhlí využít. Dokonce i pro obyvatele Horního Jiřetína to znamená jistotu, že nepřijdou o své domovy, pokud to nebude ve veřejném zájmu. A v takovém případě budou spravedlivě odškodněni společným podnikem s garancí a pod kontrolou státu,” vysvětlil Dienstl.

Severní energetická je přesvědčena, že už nyní je v zájmu regionu i energetické bezpečnosti třeba rozhodnout o budoucnosti a potřebě uhlí za dvacet let. Aktuální verze státní energetické koncepce totiž počítá s využitím uhlí za těžebními limity kolem roku 2030. „Ale energetika je jako roztočený setrvačník. Pokud bude opravdu potřeba za dvacet let uhlí, musíme se už teď začít připravovat, aby byl zajištěn společenský prospěch a citlivý afér postup vůči všem,” prohlásil Dienstl.


Uhlíři dostali ocenění

businessinfo.cz, 7. 10. 2013

Na Sněmu byla dnes udělena i další cena, kterou je „Počin roku - za přínos pro rozvoj průmyslu a regionů“. Tuto cenu obdržela Severní energetická, a.s. V Rotundě Výstaviště Brno převzal cenu její spolumajitel Severní energetické Jan Dienstl. Důvodem udělení ceny je skutečnost vzniku firmy, která si dovedla vybojovat nezávislé a významné místo na trhu s elektrickou energií. Tato firma má dobré předpoklady být perspektivní a bude příspěvkem pro udržení a rozšiřování pracovních míst v severních Čechách. „Cena je projevem našeho přesvědčení, že republika potřebuje v surovinové a energetickém oblasti firmy, které tento segment dokážou stabilizovat,“ uvedl Jaroslav Hanák.

„Vnímám udělení ceny jako velký závazek a chceme, abyste po letech kvitovali, že jsme si cenu zasloužili. České uhlí je poctivý základ, z něhož těží náš průmysl a domácnosti. Co my chceme, je vrátit severočeský region do hry, vrátit ho lidem, kteří zde žijí, průmyslu, státu,“ uvedl Jan Dienstl.

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/snem-svazu-prumyslu-a-dopravy-cr-ocenil-miroslava-gregra-a-severni-energetickou--41019.html


EKONOM: Evropa je na sestupu. Tohle jsou důvody, proč míří do "druhé ligy"

Týdeník Ekonom, 7. 10. 2013

Jeden z nejkřiklavějších příkladů, jak Evropa poškodila vlastní konkurenceschopnost, je oblast energetiky. Právě v ní se nejlépe ukázalo, jak škodlivá mohou být některá předsevzetí a utopistické plány evropských politických špiček. Ty se totiž rozhodly postavit do čela celosvětového boje za záchranu klimatu a stanovily cíle, podle nichž se měl v tomto století rychle a razantně zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů energie a snižovat emise skleníkových plynů. Přemrštěná podpora "zelených" zdrojů ale vyústila v dramatické zdražení energií, které pocítily jak domácnosti, tak evropské firmy. Kvůli rostoucím nákladům začaly ztrácet konkurenceschopnost.

Přehnaný důraz na ekologii přiznal i člen "evropské vlády", eurokomisař pro průmysl a podnikání Antonio Tajani. Evropa svým donkichotským úprkem za zelenou energií vyhnala podle Tajaniho náklady elektrické energie na neúnosné úrovně, a evropský průmysl tak přestává být schopen ve světě konkurovat. Situace je o to horší, že ve Spojených státech přišla "břidlicová revoluce", která srazila tamní ceny plynu o 80 procent.

Zatímco dosud se starý kontinent trápil především kvůli dluhové krizi, nyní ji může vystřídat krize energetická. O receptu Evropské komise, který by měl zajistit obnovení konkurenceschopnosti Evropy v energetice pomocí zavedení jednotného evropského trhu s elektřinou a plynem, ale zástupci byznysu pochybují. "Slyším spoustu politických řečí, že se blížíme dokončení jednotného energetického trhu, zatímco vlak se rychlostí světla řítí směrem k nacionalizaci a fragmentaci. Nedá se tomu věřit," řekl britskému deníku Financial Times šéf největší německé energetické společnosti E.ON Johannes Teyssen.

Více na http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-60963160-evropa-na-sestupu-miri-do-druhe-ligy


Biology zaskočilo tempo obnovy krajiny

Sokolovský deník, 7. 10. 2013

Sokolovsko – Rekultivovaná území bývalých důlních děl zažívají velmi dynamický biologický rozvoj. Potvrzují to výsledky více než dvacetiletých výzkumů vědců v okolí Sokolova i předběžné výstupy z letošních terénních prací.

„Překvapivě rychle na sokolovských výsypkách vzniká půda a roste její mocnost i na plochách nepřevrstvených ornicí,“ potvrzuje biolog Ivo Přikryl z obecně prospěšné společnosti ENKI. A jak se ukazuje, není to jen díky rychlému přirozenému odsolování těchto ploch, jak se všichni dosud domnívali. Půdní biologové totiž učinili na zdejších výsypkách skutečně významné odhalení. „V nadložních jílech našli mikroorganismy, které se tam živí fosilní organickou hmotou – kerogenem. Patří k prvním organismům osídlujícím výsypky a významně tak přispívají i k jejich rychlé proměně.“ 

Nejde jen o život na souši 

A nejde zdaleka jen o život na souši. „Pro nás byl třeba velmi překvapivý nedávný vývoj oživení nádrže Michal,“ říká biolog Ivo Přikryl. Podle něj si jak rostliny, tak živočichové našli do nádrže zbudované v roce 2005 cestu mnohem rychleji, než vědci očekávali. A podobně dynamický rozvoj zažívá v těchto dnech i území jezera Medard.

„V okrajových částech jezera se například rozmnožují čolci obecní a ropucha krátkonohá, vázaní jinak na drobnější, až velmi mělké nádrže. Na svislých břehových stěnách, vzniklých vodní abrazí, si hrabou hnízdní nory břehule, většinou v uhelném prachu. Na dočasném ostrůvku, existujícím jediné léto, vznikla hnízdní kolonie racků,“ vypočítává kypící život na území budoucího jezera biolog. V mělkých a často zabahněných vodách na okrajích Medardu se pak výborně daří masožravé bublinatce i dalším rostlinám. „A zajímavé výsledky slibuje i nově probíhající monitoring výskytu vodních měkkýšův Medardu a povodí Ohře nad Sokolovem.“ 

Zajímavé výsledky 

Vůbec nejzajímavější výsledky by ale letos mohl přinést výzkum Podkrušnohorské výsypky. Na zdejších kyselých plochách s tufitickými jíly totiž v některých místech dochází ke srážení vápence z vody odtékající z výsypek. Vznikají zde tak cenné a plošně rozsáhlé pěnovcové mokřady. Někde vrstva pěnovce dokonce narůstá rychlostí až 10 centimetrů ročně.

„Brněnští biologové je nyní porovnávají se starobylými pěnovcovými prameništi v Karpatech,“ vysvětluje Přikryl s tím, že tento výzkum by mohl přinést i skutečná překvapení. O ta se Podkrušnohorská výsypka ostatně postarala už i v minulosti, když na ní byly nalezeny pro Českou republiku i nové druhy členovců. Přičemž některé z nich měly nejbližší známé lokality výskytu vzdálené od Sokolovska i tisíce kilometrů.

Biologický výzkum na územích ovlivněných těžbou hnědého uhlí na Sokolovsku probíhá již více než dvacet let. Vedle ENKI zde dlouhodobě působí především Ústav půdní biologie Akademie věd ČR, Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity nebo entomologické oddělení Národního muzea. Na výzkumu se zde podílela více než stovka pracovníků i studentů vysokých škol a byly zde zpracovány desítky diplomových nebo doktorských prací.

Biologicky nejprozkoumanější

"Dnes se dá říci, že Sokolovsko patří k biologicky nejprozkoumanějším územím naší republiky a díky publikaci získaných výsledků v odborných časopisech, jejich prezentaci na vědeckých konferencích i návštěvě řady domácích i zahraničních exkurzí se stalo světoznámým,“ shrnuje situaci Přikryl. Podle něho ale bouřlivý vývoj zdejší krajiny zdaleka nekončí. „Místo ploch s počátečními stadii samovolné sukcese postupně nastoupí lesní společenstva a laik už brzy jen těžko pozná, že stojí na výsypce a ne v původní krajině. A v dalším období se pak rozdíl oproti původní krajině ztratí úplně.“


Pro uhlí tisíce, proti uhlí pár desítek

Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Za poslední rok se odehrály tři demonstrace, které měly souvislost s těžbou uhlí.

Loni v říjnu se v Praze před Úřadem vlády sešly 2 000 horníků z Mostecka, aby upozornily na to, že kvůli útlumu těžby přicházejí o práci (horní snímek).

Letos 17. září se v Ostravě sešli horníci z celé země. Na 3 000 jich manifestovalo za zachování práce.

Nu a nakonec – několik desítek lidí požadovalo v Litvínově 19. září zachování těžebních limitů (snímek dole). Kde asi byli všichni obyvatelé Horního Jiřetína, kterých jsou dvě tisícovky a podle reprezentace svého města jsou bez výjimky proti pokračování těžby?

Jan Dienstl: Důl Paskov možná skončí, ale uhelná energetika má budoucnost

Tlak na zavírání dolů není primárně ekonomický. Lidem berou práci přísná environmentální pravidla, říká podnikatel.

Podnikatel Jan Dienstl (43) vsadil na uhelnou energetiku – jako spolumajitel v současnosti rozjíždí novou firmu Severní energetická, která těží hnědé uhlí v severočeském lomu ČSA a vyrábí elektřinu v elektrárně Chvaletice, již koupila od skupiny ČEZ. Současné problémy moravskoslezských dolů jej od uhlí neodrazují.

Dienstl v rozhovoru pro ČESKOU POZICI upozorňuje, že těžba na Ostravsku je hlubinná, a tedy ekonomicky náročnější. Uhlí má ale podle něj stále budoucnost – skončí až jako poslední fosilní zdroj energie, protože je nejlevnější. Zdůrazňuje, že Německo za sedm let postaví „sedm Temelínů v uhlí“.

Obnovitelné zdroje podle Dienstla ještě dlouho uhlí nenahradí, mimo jiné proto, že jsou nestabilní a neexistuje technologie, která by dokázala energii ve velkém skladovat. A co když v příštích letech v tomto ohledu zažijeme technologický průlom? Tomu Dienstl nevěří. „Jsem skeptický už proto, že takovou technologii nemá armáda. Když se něco takového vymyslí, mívá to nejdřív armáda,“ tvrdí.

Dienstl uvádí, že má dnes jinou filozofii podnikání a řízení než jeho dlouholetý partner Pavel Tykač. Ten je nadále majitelem Czech Coalu, v němž Dienstl donedávna působil. „Pavel Tykač má rád investice, já mám rád tu každodenní vřavu ve firmě,“ vysvětluje Jan Dienstl, který se k uhlí dostal od dřívějšího podnikání ve finančnictví, obchodu s pohledávkami a také vinařství.

ČESKÁ POZICE: Horníci v Ostravě protestují proti uzavírání dolu Paskov, což by ostatně zdaleka nebyl první případ podobného útlumu těžby. Mnozí očekávají, že éra uhlí pomalu, ale jistě končí. A vy teď rozjíždíte novou uhelnou firmu. Nemáte pocit, že jdete proti proudu?

DIENSTL: My jsme si na uhelnou energetiku vsadili a věříme jí. Uhlí je nejlevnější, nejdostupnější, stabilní a dlouhodobý zdroj energie. Nejen elektrické, ale i tepelné. A také energie pro naše podniky. Naše země je průmyslová, vyrostla na energii. Díky tomu, že máme energii, máme průmysl. Díky tomu, že tady máme průmysl, jsme byli, pořád jsme a já věřím, že také budeme bohatí.

ČESKÁ POZICE: Předpokládejme, že půjdeme stejným směrem jako jiné moderní ekonomiky. Podíl služeb na úkor průmyslu tedy poroste…

DIENSTL: Moderní ekonomiky jako Německo, Spojené státy nebo některé asijské země jsou průmyslové. Služby jsou důležité, ale stabilita je v průmyslu. Německo se jako první země zotavuje z krize. Průmysl do budoucna zůstává základem prosperity – na to jsem vsadil. Byl bych rád, aby si všichni uvědomili, jaký obrovský podíl energie je v různých výrobcích. Vezměte si, že třeba všechny chemické fabriky v Ústí potřebují technickou páru. To všechno vzniká z uhlí, které v nejbližší době nic nenahradí. Za padesát nebo za sto let možná ano.

ČESKÁ POZICE: V reklamních kampaních Severní energetické říkáte, že uhlí je lepší varianta než sázet na vítr nebo na slunce. Nevěříte, že budoucnost je v obnovitelných zdrojích?

DIENSTL: Myslím, že budoucnost je v obnovitelných zdrojích. Ale vzdálenější budoucnost. Elektrická energie má obrovské množství výhod, ale dvě zásadní nevýhody. Za prvé jí musíte každou vteřinu vyrobit přesně tolik, kolik jí obyvatelé, firmy a úřady spotřebovávají. Nikdo se neptá, jestli zrovna fouká vítr nebo svítí slunce. Druhý problém je v tom, že elektrickou energii neumíme ve velkém skladovat. Až se tento problém vyřeší, změní se celá energetika. Dnes vlastně skladujeme energii ve formě uhlí nebo plynu.

... pokračování rozhovoru: www.ceskapozice.cz/byznys/energetika/jan-dienstl-dul-paskov-mozna-skonci-ale-uhelna-energetika-ma-budoucnost

Nezapomínejme na zdravý rozum a tradici. Ta dává státu bezpečnost, firmám a lidem práci

Článek z Mosteckého deníku (13. 9. 2013, str. 9, Servis, autor: Rudolf Jung)

Firmy na Mostecku zažívají turbulentní a spíše těžké časy, a zprostředkovaně je tak prožívají i jejich zaměstnanci. Právě nyní se totiž hraje o budoucnost české energetiky, která v našem regionu patří k páteřním a stabilním odvětvím, vytvářející regionální bohatství.
Ačkoli je to odvětví tradiční a každý rozumný stát považuje energetickou stabilitu zajištěnou v maximální míře vlastními zdroji za zásadní bonus minimálně v mezinárodní konkurenceschopnosti, stala se u nás těžba uhlí a následná výroba energie jakýmsi „otloukánkem“. Přitom to tak vůbec nemá být. Vždyť moderní uhelná energetika dává zakázky a přímo nebo nepřímo i práci tisícům lidí a je schopna fungovat ještě mnoho let.
Mluvímeli o práci, pak je v případě energetiky řeč o dobře honorované práci. Jen ve mzdách je evidována její průměrná výše v energetice téměř 39 000Kč(samotná těžba všech surovin 30 000 Kč), oproti zpracovatelskému průmyslu a veřejné správě, kde se hrubá mzda pohybuje kolem 25 000 Kč.
V druhém pohledu jsou také významné zakázky pro ostatní segmenty podnikatelského prostředí. Racionálním a ekologicky přijatelným využitím uhlí by elektřina a teplo mohly být cenově přijatelné pro průmysl a domácnosti v celé zemi. Vzdát se této jistoty je kulantně řečeno neprozřetelné, bohužel smutnou realitou je, že tento záměr bývá obhajován tzv. „politickou odpovědnost“. Je trestuhodné, že již více jak 10 let není český stát schopen shodnout se na dlouhodobé surovinové politice a energetické koncepci. Oproti tomu devastaci základního principu Horního zákona Parlament ČR těsně schválil a výrazným způsobem okleštil majetková práva státu na jeho nerostně bohatství.
Důsledky těchto a dalších hrátek s energetikou se už začínají projevovat nejen ve firmách v severozápadních Čechách. Negativními dopady této pštrosí politiky je vedle Mostecka zasaženo také Ostravsko i zbytek ČR. Firmy dnes výraznou část svého zisku, pokud jej vůbec vytvoří, odevzdávají na podporu obnovitelných zdrojů, a to se všemi důsledky na svoji existenci. Také konkurenceschopnost ČR se znovu propadla o několik příček hodnotících žebříčků.
Přitom pokud namísto nesmyslné podpory pro české klima nevhodných zelených technologií budeme systémově využívat české nerostné bohatství, zejména uhlí nebo uran, bude to znamenat nejen práci v dolech, ale také modernizaci elektráren a tepláren, stavební zakázky a další příležitosti. A na těch se logicky budou podílet firmy v celé republice. Tímto myšlenkovým směrem by se měla ubírat realizovatelná podpora hospodářství v jeho nejzásadnějším segmentu. Nikoli směrem, který emoce povýšil nad fakta.
Těmito a dalšími problémy se zabývalo také jednání Odborné sekce energetika, která již několik let působí při OHK Most. Tentokrát zasedala 9. září na Hipodromu v Mostě. Její členové s rozčarováním přijali informaci zástupce MPO o jakémsi vládním „zaparkování“ Surovinové politiky a novely Horního zákona i o neustále projednávané a připomínkované Státní energetické koncepci, která mimochodem není v souladu s návrhem oné Surovinové politiky. Jako nové téma příštího období přijala sekce problematiku samotné výroby a distribuce elektrické energie a zahájila ve své gesci přípravu odborného programu „Energetického fóra Ústeckého kraje 2013“, které se bude konat na tato témata 7. listopadu v Ústí nad Labem. Souvisejícím a nově diskutovaným problémem, kterým se sekce hodlá zabývat, je připravenost, či spíše nepřipravenost samospráv na zatím nevylučitelnou možnost tzv. blackoutu (totální výpadek dodávek el. energie). Po varovných informacích, které v rámci spolupráce prezentovali kolegové ze Saska, kde vzniká studie možných dopadů blackoutu, osloví sekce vedení kraje a spolupracujících měst ke zmapování současného stavu a teoretické přípravy krizových scénářů. Uvedená saská prezentace je k dispozici na úřadu OHK Most.

***
Firmy dnes výraznou část svého zisku, pokud jej vůbec vytvoří, odevzdávají na podporu obnovitelných zdrojů, a to se všemi důsledky na svoji existenci.

39 000 průměrná mzda v energetice

Evropa stojí před průmyslovým masakrem, kvůli zelené energii, prohlásil eurokomisař

Přemrštěné náklady na obnovitelné zdroje způsobily, že Evropská unie stojí před „průmyslovým masakrem“. Britskému listu The Telegraph se s tím svěřil na víkendovém ekonomickém fóru v italském letovisku Cernobbio evropský komisař pro průmysl a podnikání Antonio Tajani. Nadhodnocené euro krizi evropského průmyslu podle komisaře dále zhoršuje.

Evropa svým donkichotským úprkem za zelenou energií vyhnala podle Tajaniho náklady elektrické energie na neúnosné úrovně, a evropský průmysl tak přestává být schopen ve světě konkurovat. To je evidentní zvláště v době, kdy „břidlicová revoluce“ v USA srazila tamní ceny plynu o 80 procent.„Jsme pro zelenou politiku, nesmíme ji ale brát jako náboženství. Potřebujeme novou energetickou politiku. Musíme přestat s pózováním, protože nemůžeme obětovat evropský průmysl na oltář klimatických cílů, které jsou nerealistické a jinde ve světě se nevynucují,“ uvedl Tajani.

Narůstající pocit ohrožení sdílí i evropský prezident Herman van Rompuy, který označil snížení energetických nákladů za nejvyšší evropskou prioritu. „Ve srovnání s americkými konkurenty platí dnes evropský průmysl dvakrát víc za elektřinu a čtyřikrát víc za plyn. Našim firmám není nic platné, že jsou efektivnější,“ řekl van Rompuy.

Prohlubující se energetická krize v EU střídá v čele evropských problémů doznívající dluhovou krizi. Květnový energetický summit EU poprvé naznačil, že energetická politika by namísto dosavadního zaměření na omezování emisí skleníkových plynů měla vrátit do čela priorit dostupnost energie.

„Ztráta konkurenceschopnosti je hrozivá,“ řekl v Cernobbiu šéf italské společnosti Fondo Interbancario Paulo Savona. „Když si firmy vybírají, zda investovat v Evropě, nebo v USA, nejvíc myslí na náklady energie,“ řekl.
Energetická konzultační společnost IHS CERA minulý týden odhadla, že prudce rostoucí těžba ropy a zemního plynu z břidlicových hornin už výrazně přispívá k růstu americké ekonomiky a zvyšuje příjmy domácností. Podstatně také zvýšila konkurenceschopnost amerického průmyslu, což platí zejména pro chemii a odvětví náročná na energii. Zatímco produkce amerického chemického průmyslu by se měla do roku 2020 zdvojnásobit, v Evropě podle IHS o třetinu klesne.

Zaměstnavatelský svaz důlního a naftového průmyslu o aktualizované Státní energetické koncepci

z článku Těžaři se zastávají uhlí, Prosperita, 24.6.2013

Z důvodů jak ekonomických, tak možností podnikání, včetně důvodů sociálních, považujeme za neracionální propad tuhých paliv v energetickém mixu ze stávajících cca 41 % na 12–17 % v roce 2040 stejně jako plánované ukončování využívání uhlí. Energetický mix by měl i nadále počítat s významným podílem výroby elektřiny a tepla z tuhých paliv. Cílem podle našich názorů by mělo být nezvyšování dovozní závislosti, zachování ekonomicky a sociálně přijatelných cen elektřiny a tepla a konkurenceschopné ekonomiky, včetně udržení zaměstnanosti v těžebním průmyslu a v navazujících odvětvích a v regionech. Proto s uvažovanou mírou dovozní závislosti ze současných zhruba 50 % na 65 % do roku 2030 a až na 70 % do roku 2040 nemůžeme souhlasit i s ohledem na její multiplikační efekty, konkurenceschopnost průmyslu a zaměstnanost.
Fosilní paliva budou podle našich názorů i v budoucnu součástí energetického mixu v Evropě. Proto se plně stavíme za podporu vědy, vývoje a inovací v oblasti konvenčních energetických zdrojů s cílem zvýšit jejich účinnost při využívání tuhých paliv, snížit objemy vypouštěných plynů a částic do ovzduší. Uvažovaný vysoký podíl obnovitelných zdrojů považujeme nejen z hlediska cen, ale i stability dodávek a sítí za problematický.

Na energetickou koncepci nelze mít jen úzký pohled dneška. Sektor energetiky a těžby je sektorem s vysokou investiční náročností a s dlouhým investičním cyklem. To je důvodem, proč se domníváme, že by Koncepce neměla být posuzována izolovaně bez vazby na další dokumenty související se zajištěním konkurenceschopnosti domácí ekonomiky. Usilovali jsme také proto o provázanost „Koncepce“ se Státní surovinovou politikou, se Státní politikou životního prostředí a se související legislativou, zejména s horním zákonem, který je v současné době živě diskutován. Je škoda, že si diskutující nad touto související problematikou často nejsou schopni nebo ochotni uvědomit dopady z rozhodování o těchto dokumentech. Zaměstnavatelský svaz důlního a naftového průmyslu se přesto bude zasazovat o věcný dialog o současném i perspektivním využívání domácích surovinových zdrojů oproštěný od subjektivně motivovaných přístupů.

autor: Ing. Zdeněk Osner, CSc., předseda představenstva Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu


Zaměstnanost v Ústeckém kraji ovlivňují těžební limity

z článku Komínek (KSČM): Zaměstnanost v Ústeckém kraji ovlivňují těžební limity, parlamentnilisty.cz, 10. 6. 2013

“Dopad na zaměstnanost v našem kraji má, mimo jiné, útlum těžby hnědého uhlí v Severočeské uhelné pánvi,“ vysvětlil radní Ústeckého kraje za KSČM Jaroslav Komínek.

Propouštění se podle Komínka netýká pouze zaměstnanců důlních společností, ale i těch, kteří pracují ve firmách navázaných na těžební průmysl. Komínek připomněl i souvislost s diskutovanou otázkou prolomení těžebních limitů z roku 1991.

„Neprolomení limitů bude mít dopad na další zhoršení situace obyvatel v našem kraji, kde byl v průběhu devadesátých let prakticky zlikvidován průmysl zaměstnávající tisíce lidí. Dotkne se zejména Mostecka, Chomutovska a částečně Teplicka, tedy okresů s dlouhodobě vysokou nezaměstnaností.“

Jaroslav Komínek,
radní Ústeckého kraje

Celý článek si můžete přečíst zde.


Sedm let a pak… alternativa?

z článku Jana Ference v Hospodářských novinách, 6. 6. 2013

V současné době je známý fakt, že s výjimkou elektrárny Opatovice mají všechny české teplárny uzavřeny kontrakty na dodávky uhlí minimálně do roku 2020. Ale – už se ví, jestli bude pro teplárny dostatek uhlí i po roce 2020 a v dalších letech?
(...)
Sedm let je pro někoho možná dlouhá doba, ale i podle nás, spotřebitelů, potřebují teplárny vědět už dnes, na čem jsou.
(...)
Jako nejbezpečnější a relativně i nejlevnější varianta se rýsuje pokračování těžby hnědého uhlí. I když je to dočasné řešení, ten čas je zapotřebí pro hledání alternativ. Ty jsou pro budoucnost velmi zajímavé.
Znepokojující je však velmi přítomná přítomnost.
V Praze je na výrobě tepla z uhlí závislých 160 tisíc domácností. Z našeho pohledu je zřejmé, že teplo z uhlí je a dlouho bude ekonomicky nejvýhodnější, proto jej jako zástupci pražských odběratelů preferujeme.
(...)

Autor, Jan Ferenc, je předseda občanského Sdružení za férové ústřední topení.


JEN ENERGIE Z UHLÍ DÁVÁ EKONOMICKÝ SMYSL. VEZMĚME SI VZOR Z NĚMCŮ

z rozhovoru s Janem Dienstlem, spolumajitelem společnosti Litvínovská uhelná , Hospodářské noviny, 22. 5. 2013

Na trhu není subjekt, který by neměl uhlí Dienstl tvrdí, že provoz Chvaletic nepůjde na úkor snížené nabídky uhlí pro české zdroje.

Předpoklady, ze kterých vychází státní energetická koncepce, jsou zastaralé, tvrdí Jan Dienstl, místopředseda představenstva energetické společnosti Czech Coal a její minoritní vlastník, v rozhovoru pro HN. Jako příklad uvádí pravděpodobné zpoždění výstavby nových bloků jaderné elektrárny Temelín nebo ekonomicky neúnosné zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie na energetickém mixu země.
Jedinou ekonomicky výhodnou cestou Česka je podle Dienstla udržení uhelných zdrojů energie i do budoucna po vzoru Německa. Reaguje tak na vývoj české energetiky, jež podle koncepce se zvyšující se spotřebou uhlí do budoucna nepočítá. Budoucnost uhelných elektráren je však navázána na prolomení limitů těžby hnědého uhlí v dolech, které skupina Czech Coal vlastní. Bez rychlého rozhodnutí o prolomení limitů přijdeme o miliardy, dodává Dienstl.

„My (Litvínovská uhelná) máme obrovský potenciál, a to jak kvůli elektrárně Chvaletice, tak kvůli tomu, že za limity je uhlí a my věříme, že budeme požádáni, abychom těžili dál.“

Jan Dientsl,
spolumajitel společnosti Litvínovská uhelná                  

Autoři: Petr Lukáč, Nikita Poljakov


ENERGETIKA: Perspektivní obor pro studenty a absolventy

z článku Studenta web&mag, 15. 4. 2013

Energetika je velmi rozsáhlý průmyslový obor, který přímo nebo zprostředkovaně zaměstnává v České republice desítky tisíc lidí. Najde v něm uplatnění řada specialistů z různorodých odvětví a patří k nejperspektivnějším oborům pro absolventy technických a ekonomických vysokých škol.

Už samotná definice energetiky jakožto průmyslového odvětví, které se zabývá získáváním, přeměnou a distribucí všech forem energie, naznačuje, jak velký má energetika záběr.
A především jde o obor, který je v současnosti naprosto nepostradatelný pro jakékoli fungování ekonomiky.

(...)

Energetika, to však není jenom výroba elektřiny, to je i její distribuce a práce s dalšími zdroji energie. Častým vedlejším produktem elektráren je například teplo, které se používá k vytápění; i jeho výroba je součástí oboru energetiky. Součástí oboru je i těžba zdrojů, které jsou následně v energii přeměňovány. U nás jde především o těžbu uhlí, ať už černého, nebo hnědého, dále o těžbu ropy, zemního plynu nebo uranu, ze kterého je vyráběno jaderné palivo. To vše jsou obory, které vyžadují celou řadu odborníků.
(...)

autor: Luděk Vokáč


Japonci dostali rozum a vykašlou se na omezování uhlí a podporu zelených nesmyslů. Poučí se také Evropa?

z článku euserver.cz, 12. 5. 2013

Podle japonských mediálních zpráv, je záměrem vlády učinit 12 měsíců jako maximální lhůtu k posouzení a schválení nových uhelných elektráren, jelikož její orgány se snaží o rozvoj více elektráren k posílení možností dodávek energie. S tím, jak vláda uvažuje ve střednědobém výhledu o uzavření většiny instalovaných jaderných kapacit, soustřeďuje se opět na uhlí jako na nejlevnější energetický zdroj a ruší plány na omezení emisí uhlíku. Závazek o omezení emisí uhlíku o 25 procent do roku 2020 oproti úrovni roku 1990 bude v říjnu podle japonských novinových zpráv revidován.

Celý článek si můžete přečíst zde.


Odboráři diskutovali o horním zákoně, pokračování těžby a budoucnosti regionu

homerlive.cz, 2. 5. 2013

Sdružení odborových organizací Czech Coal Group a Litvínovské uhelné v Mostě slaví už dvacet let od svého založení. Na mosteckém hipodromu se horničtí odboráři sešli, aby si připomněli všechny významné okamžiky své činnosti.

Do popředí zájmu vystoupily události uplynulého roku, které jsou pro odborovou organizaci a zaměstnance v těžebním průmyslu zásadní. Mluvilo se o malé novele horního zákona, o demonstraci horníků před Úřadem vlády ČR i o naději do budoucnosti pro všechny zaměstnance skupiny Czech Coal, kterou jim dal dlouhodobý kontrakt na dodávky uhlí mezi Vršanskou uhelnou a.s. a Elektrárnou Počerady a odkoupení elektrárny ve Chvaleticích Litvínovskou uhelnou a.s. Na přetřes samozřejmě přišla také otázka pokračování těžby hnědého uhlí na dole Československá armáda. Na svůj sněm pozvali odboráři rovněž hosty. Pozvání přijali Jan Dienstl, předseda dozorčí rady Litvínovské uhelné a.s., Luboš Pavlas, generální ředitel Czech Coal a.s., Petr Kolman, generální ředitel Litvínovské uhelné, a.s., Vladimír Rouček, generální ředitel Vršanské uhelné, a.s. Odboráře přijel podpořit také senátor a místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach.

O demonstraci před Úřadem vlády ČR a ekologii

Odboráři si připomněli loňskou demonstraci před Úřadem vlády ČR. Tehdy do Prahy vyrazilo více než dva tisíce horníků, aby vyjádřili svůj ostrý nesouhlas s kroky vlády v oblasti energetiky a těžby. Ty podle nich vedou k dramatickému nárůstu nezaměstnanosti v už tak postižených regionech na severu Čech i Moravy. Vláda ale podle odborářů zůstala k jejich výzvám hluchá a slepá. „Vláda není hluchá a slepá. Přestože celoplošná média věnovala demonstraci jen minimální prostor, zanechali jste v Praze velký dojem. Vláda ale problémy horníků řešit nechce, snaží se je posunout dál. Lidé ale už při přímé volbě prezidenta ukázali, že chtějí někoho, kdo bude otevřený, kdo bude rozhodovat. Někoho, kdo chce o problémech mluvit. V Ústeckém kraji vyhrály volby politické strany, které se otevřeně hlásí k rozvoji tradičního průmyslu v regionu a nebrání se prolomení limitů těžby. Lidé se zajímají o to, co bude s regionem. V průzkumu veřejného mínění nejvíce lidí vyjádřilo zájem o budoucí prosperitu regionu, o to, aby měli práci. Dále je zajímala sociální problematika a trápí je sociálně nepřizpůsobiví spoluobčané. Zajímají se rovněž o úroveň školství. Pro pouhých 5 procent lidí je důležitá ekologie. Lidi zajímá mnohem více práce. Já jsem se na Mostecku narodil a vyrůstal tady. I já považuji životní prostředí za důležité. To se ale u nás na Mostecku výrazně změnilo k lepšímu. Věřím hnědému uhlí a věřím v budoucnost regionu,“ uvedl Jan Dienstl. O ekologických lobby má jasné mínění senátor Zdeněk Škromach. „Zažil jsem, co se na Hodonínsku dělo po zrušení tamních dolů. Bez práce zůstalo osm tisíc lidí. Ani po dvaceti letech se z toho region nevzpamatoval. Je jednoduché něco zrušit, zavřít, ale velmi složité to opět obnovit. Na Mostecku bylo z pohledu životního prostředí odvedeno hodně dobré práce. Životní prostředí je tu nesrovnatelné s tím, co tu bylo před dvaceti lety. Já Mostecko navštěvuji a vím, o čem mluvím. Ekologie je velmi potřebná, zároveň je to u nás obrovský finanční boj. Otázka je, kdo za tím stojí a komu to poslouží. Zájem obyvatel mosteckého regionu i celého státu musí podle mého názoru být, aby nerostné bohatství bylo dostupné,“ vyjádřil se Zdeněk Škromach.

O horním zákoně

Malá novela horního zákona, která v loňském roce prošla jen těsně hlasováním vlády, trápí v současné době horníky nejvíce. „Trápí nás projednávání hornické legislativy, kolem které se vedou spíše politické, než odborné diskuze. Státní energetika má být ze sedmdesáti procent závislá na dovozu, což považujeme za hazard a bezpečnostní riziko. Malá novela horního zákona se dostala na stůl ke schvalování společně s církevními restitucemi. To byla příležitost pro starostu Litvínova Milana Šťovíčka, který svůj hlas pro restituce vyměnil za schválení malé novely horního zákona. Z našeho pohledu je malá novela horního zákona mnohem spíše vlastizradou než prezidentská amnestie. Pozval jsem poslance, aby se přijeli seznámit se situací na Mostecku. Aby věděli, o čem vlastně rozhodují. Aby viděli, jaká je tu situace v nezaměstnanosti a jaké šance budou mít horníci na jinou práci. Odpověděl mi ze všech poslanců jen jeden jediný,“ prohlásil Jaromír Franta, předseda Sdružení odborových organizací Czech Coal Group. Malou novelu horního zákona, ze které byly vypuštěny vyvlastňovací paragrafy, nepovažují za paskvil pouze horníci. „Osmnáct senátorů se rozhodlo podat u Ústavního soudu stížnost na malou novelu horního zákona, především na způsob jejího schválení, protože to byl v rámci koalice handl s hlasy,“ informoval odboráře Luboš Pavlas. „To že si starosta Litvínova Milan Šťovíček prosadil korupčním způsobem změnu zákona, je nepřirozené a jen si tím posílí vliv několik jedinců. Starosta Šťovíček už není ve Věcech veřejných a ve své kariéře bude pokračovat v jiné straně. Věřím, že ústavní stížnost na korupční jednání vlády v případě malé novely horního zákona může být úspěšná,“ potvrdil Zdeněk Škromach. „Všechny demokratické státy v Americe i v Evropě mají zákon, který jim umožní přístup k nerostnému bohatství. Zrušením vyvlastňovacích paragrafů si náš stát přístup k nerostným surovinám zamezil,“ doplnil Jan Dienstl. V současné době se připravuje ke schválení velká novela horního zákona.

O prolomení limitů těžby

Prolomení limitů těžby považují horníci i někteří politici pro region za zásadní. „Žádné průmyslové zóny nám nepomůžou, pokud z regionu zmizí výhoda přístupné energie. Máme poslední šanci pokračovat s těžbou na Armádě. Vláda své rozhodnutí odložila do roku 2020. To už ale pro mostecký region bude pozdě. Je za minutu dvanáct rozhodnout o budoucnosti. Věřím, že příští vláda se dokáže na celou záležitost podívat z širšího hlediska. Že se nedá vydírat, jak vlády předchozí, malými stranami. Věřím, že nebude před problémy strkat hlavu do písku,“ uvedl Jan Dienstl. „Nás všechny si vláda bere jako politické rukojmí. Tímto dosáhla vrcholu své neschopnosti. Pro Československou armádu je rozhodnutí o limitech těžby zásadní, ale v tomto volebním období už s tím nemůžeme počítat,“ konstatoval Petr Kolman. „Většina ČSSD podporuje prolomení limitů těžby a podporuje záležitosti horníků. Prosazujeme, abychom byli co nejméně závislí na dovozu,“ vyjádřil podporu horníkům Zdeněk Škromach. Podle předsedy Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu Jana Sábela podporuje tradiční hornický průmysl také prezident Miloš Zeman. „Už během prezidentské kampaně deklaroval, že jako prezident bude pro prolomení limitů těžby. To také při setkání s představiteli odborových organizací potvrdil,“ informoval odboráře Jan Sábel.

O budoucnosti a prosperitě

Diskuze se netočila pouze kolem pro horníky těžkých a nepříjemných témat. Řeč přišla rovněž na podnikatelský úspěch Vršanské uhelné, a.s. a Litvínovské uhelné, a.s. Po dlouhých jednáních uzavřela Vršanská uhelná a.s., ze skupiny Czech Coal smlouvu o dodávkách uhlí do Elektrárny Počerady se skupinou ČEZ. Ani Litvínovská uhelná a.s. nezůstala při úspěšném obchodování stranou. Od ČEZ získala elektrárnu ve Chvaleticích. Úspěch Czech Coalu je rovněž šancí pro region. Bude se dál těžit a horníkům i lidem v dalších profesích navázaných na těžební průmysl zůstane zachována jejich práce. „Uhelný kontrakt znamená pracovní příležitosti pro 4 500 lidí na 50 let, a to nejen pro horníky, ale i pro další obslužné činnosti,“ zdůraznil důležitost kontraktu pro celý region Vladimír Rouček. Také pro Litvínovskou uhelnou, a.s. a její zaměstnance měl uzavřený obchod pozitivní dopad. „Mohli jsme přibrzdit opatření, která vedla k propouštění zaměstnanců. Pozitivní vliv bude mít nákup elektrárny Chvaletice také pro obslužné provozy a pro naše dodavatele. O vlásek dokázal uniknout rovněž důl Centrum, kde už byly rozdány výpovědi. Práce tu zůstane zachována třem stům lidem,“ shrnul Petr Kolman.

Odkaz na článek


Úplná náhrada uhlí odpady zůstává utopií

z článku v E15, 2. 5. 2013

V Česku se každý rok na skládky uloží zhruba tři miliony tun odpadků, které by mohly v teplárnách nahradit stejné množství hnědého uhlí. Rébus, kde vzít palivo pro teplárny až za deset či patnáct let dojde uhlí, se zdá být vyřešen.
Klíčovou podmínkou je postupné omezování skládkování. Ministerstvo životního prostředí připravuje novelu zákona, která by odvoz odpadků na skládky v několika krocích výrazně zdražila. Ekonomicky životaschopné by pak byly alternativní způsoby, jak odpady využít, včetně spalování v teplárnách. Změnu v nakládání s odpady slíbilo Česko i v rámci Evropské unie. Do roku 2020 má podíl odpadu, který skončí na skládkách, spadnout z nynějších 55 na 35 procent.

Čím větší, tím levnější

S náhradou uhlí to ale nebude tak jednoduché, jak naznačují státní koncepce. „Spalovny má smysl stavět jen tam, kde už existují rozvody centrálního zásobování teplem. Ekonomicky jsou životaschopná zařízení, která zpracují více než sto tisíc tun odpadu za rok,“ říká Tomáš Drápela, generální ředitel Plzeňské teplárenské.

(...)

V Česku je prostor pro maximálně pět spaloven pro energetické využití odpadu, odhaduje Drápela. Dohromady by mohly i se stávajícími třemi zařízeními spálit 1,3 milionu tun odpadků ročně. Plán ministerstva průmyslu a obchodu zahrnutý v návrhu surovinové politiky, že by v Česku v příštích sedmi letech mělo vyrůst jedenáct spaloven na 2,3 milionu tun odpadu, není tedy příliš reálný.
Drápelovy počty skutečně odpovídají, pokud se mají spalovny uplatnit v teplárenských systémech založených na využití uhlí. „Teplo z uhlí je ve srovnání s odpadem levné. Proto ho spalovna musí prodávat za neadekvátně nízkou cenu. V takových případech má opravdu smysl stavět jen spalovny ve velkých městech na sto a více tisíc tun odpadu,“ míní Voříšek.

Odpad versus plyn

Pokud by odpad měl konkurovat teplu z plynu, kalkulace se výrazně změní. Rozdíl mezi cenou tepla z uhlí a plynu je trojnásobný. V soustavě, kde se dnes hlavně topí plynem, by spalovna mohla inkasovat výrazně vyšší příjmy a provozně by se mohlo uživit i menší zařízení. Padla by tak ovšem teze, že odpad má v budoucnu nahradit docházející hnědé uhlí.

(...)

autor: Jan Stuchlík


Litvínovská uhelná chce prolomit limity, aby udržela zaměstnanost

ze zprávy ČTK, 18. 4. 2013

Těžební společnost Litvínovská uhelná bude usilovat o prolomení těžebních limitů. Slibuje si od toho zachování pracovních míst a rozvoj regionu. V rozhovoru pro ČTK to řekl spolumajitel Litvínovské uhelné Jan Dienstl. Podle něj by těžba za limity zabránila dalšímu propouštění mnoha zaměstnanců.
Na lomu ČSA se skrývka odstraňuje ve třech řezech. "První velkorypadlo už narazilo na hranici limitů," řekl Dienstl. "Druhé na hranici dojde letos, v roce 2015 to poslední," doplnil. Sloj, kterou rypadla odkryjí, obsahuje 23,2 milionu tun uhlí, těžba by měla trvat deset let.
Kvůli dosažení hranice územních limitů začala Litvínovská uhelná propouštět, loni už odešlo 400 zaměstnanců. "Dopad na zaměstnanost to bude mít obrovský. To, že my propustíme 2000 lidí, je jedna věc, ale v návaznosti na to odejdou v kraji další dva až tři tisíce pracovních míst. Z pohledu kraje je to problém, ale z pohledu toho místa, Mostu, je to tragédie," řekl Dienstl.
Za územními limity, které vláda vytyčila v roce 1991, je podle Dienstla asi 780 milionů tun toho nejkvalitnějšího hnědého uhlí. "Kdyby se podařilo prolomit limity, životnost dolu by se prodloužila o 150 let," prohlásil Dienstl. Podle něj by tam společnost zaměstnávala primárně dva až tři tisíce lidí a sekundárně dalších čtyři až pět tisíc lidí v regionu. "Nemluvě o tom, že by to pro český průmysl znamenalo zakázky v řádu desítek miliard korun jenom primárně na technologie a na opravy," zdůraznil.

(...)

Klíčovým problémem v současnosti podle Dienstla je, že lidé z okolí dolu z těžby nic nemají. "Pokud ten důl skončí, tak z toho nebudou mít už vůbec nic, protože z toho nebude ani ta práce," konstatoval však. "V dobách dnešní krize si spousta lidí uvědomuje, že je velmi důležité, aby tam ti investoři byli, aby tam ta práce byla," dodal.
Lidé, kteří by kvůli rozšíření těžby měli přijít o domovy, by ale podle Dienstla měli dostat velkorysou nabídku za postoupení svých nemovitostí. "Tady ta nabídka v takové rovině, aby byla míněna vážně a s tím, že když na ni člověk kývne, aby ji taky dostal, ještě učiněna nebyla. To je klíčový problém," uvedl Dienstl.

Jakub Stříhavka vit


Novotný (ČSSD): Kdyby se neprolomili limity hnědého uhlí

z článku na parlamentnilisty.cz, 13. 4. 2013

Poslední týdny a měsíce vzbudila velkou pozornost informace o rekordní nezaměstnanosti. Zatímco na přelomu r. 2008 byla míra nezaměstnanosti 5% a české firmy měly problém najít vhodné pracovníky, dnes je nezaměstnanost dvojnásobná.

Před pár lety šlo o nezaměstnanost cyklickou krátkodobou, která mizela s posilováním ekonomiky.

Dnes ale u velké skupiny lidí vidíme nezaměstnanost strukturální, která lidi z trhu práce vyřazuje dlouhodobě nebo napořád.

Bez práce je už téměř 600 tisíc Čechů, což je více jak 8% všeho práceschopného obyvatelstva. Jen od listopadu 2011 jich přibylo bezmála 100 tisíc.

Letošní rok je nejčernější v novodobé historii Česka. Nejdramatičtější scénáře předpovídají až tři čtvrtě milionů lidí bez práce.

V této souvislosti si dovolím prezentovat svoji úvahu. Již delší čas sleduji boj o snižování narůstající nezaměstnanosti, tento jev je bohužel nechvalně spjat od počátku 90. let s regionem, kde žiji. Nenechávám mě to klidným ani na vteřinu, neboť, je-li člověk patriotem, žije v regionu a vychovává děti a má zde celoživotní kořeny, nemůže být k tomuto jevu a snahám o to změnit to, lhostejný.

Domnívám se, že zřejmě jedinou možnou alternativou pro náš region, který byl energetickou a průmyslovou základnou našeho státu bude prolomení limitů hnědého uhlí.

Domnívám se, že by se tímto rozhodnutím budoucí vlády, věřím, že naší sociálně demokratické vlády, zastavila narůstající nezaměstnanost v našem regionu, ale stabilizovala by se i energetická bezpečnost země. Vždyť, kdy byl náš stát v minulosti bohatý? V dobách, kdy uměl využívat svoje nerostné bohatství, například ve 12. či 13. století za vlády Přemyslovců nebo Lucemburků, kdy se těžilo stříbro na Kutnohorsku nebo Jihlavsku. Takových příkladů by se dozajista našlo vícero.

Zmiňuji tento problém konkrétně proto, že pokud by se neprolomili limity hnědého uhlí a nepokračovalo by se v těžbě za tyto limity, bylo by ohroženo osm až deset tisíc pracovních míst. Návazně by dopady tohoto směru měly negativní vliv i dopady na extrémní prostředí, dodavatelské firmy, obchod, služby.

Za limity je zhruba 280 miliónů tun velmi kvalitního uhlí a tyto zásoby by vystačili zhruba na dalších 50 let. Chápu to tak, že by obyvatele Mostecka měli zajištěnu práci na dalších 50 let. Možná je to velmi zjednodušené vidění problému, ale já to tak vidím a já to tak cítím.

(...)

Česká republika může využít neuvěřitelného energetického a ekonomického potencionálu, který se skrývá v dosud nevytěženém uhlí u nás, v severních Čechách. Buď jej využijeme a v konečném důsledku na tom vyděláme všichni včetně dětí našich dětí, nebo ne, a pak budeme muset někomu jinému za energii platit obrovské peníze.

To je skutečná podstata problému, kterému se říká “ zrušení limitů hnědého uhlí“, snížení nezaměstnanosti na Mostecku, ale nejenom na Mostecku, ale i v dalších přilehlých regionech jako je Chomutovsko, Lounsko, Teplicko.

(...)

autor: Karel Novotný

Celý článek si můžete přečíst zde.


Absurdní novela českého hornictví

Ekonom, 4. 4. 2013

Po přečtení návrhu věcného záměru novely horního zákona jsem si připomněl glosu zkušeného báňského ředitele: "Koukej, mladej, když chceš něco reorganizovat, nestrkej pazoury do toho, co funguje, ale jenom do toho, co nefunguje - jinak to přestane fungovat všechno." Škoda, že si toto moudro nemohli vyslechnout tvůrci jak již přijaté "malé", tak připravované "velké" novely.
Už jen myšlenka vytvořit různé kategorie vyhrazených nerostů je absurdní. Od římských dob byly v celé kulturní Evropě nerosty rozděleny na vyhrazené (ve vlastnictví či spíše v dispozici státu) a nevyhrazené, které tvořily součást pozemku. Tento dosud platný stav v Čechách i Evropě potvrdil Karel IV.
ve své Zlaté bule z roku 1356. Rozdělit vyhrazené nerosty na "super vyhrazené" ("strategické") a ostatní, přičemž každá skupina by měla požívat různé ochrany, i když obě zůstanou v majetku státu, zcela ignoruje Listinu základních práv. Podle ní má totiž majetek požívat stejné ochrany. V Evropě je také mnoho států s vyspělým hornictvím, které ve svých horních zákonech vše řeší. Proč se u nás ignoruje nutnost vypracovat a dát k dispozici srovnání navrhovaných změn s paralelní úpravou v zákonech Polska, Německa, Anglie a dalších států?
Věcný záměr zákona nebyl konzultován s Právnickou fakultou UK v Praze, ani Hornicko-geologickou fakultou VŠB v Ostravě. Také provázanost zákonů v oblasti horního práva je mimořádná.
Chtít novelizovat horní zákon bez toho, že by byl zároveň novelizován zákon o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ale i zákon o geologických pracích si vůbec nedovedu představit. Tento zásadní problém autoři zcela pominuli. Myšlenku novelizovat horní zákon je nutno respektovat. Předkladatelé by ale měli pochopit, že k novému hornímu kodexu nevede cesta ani přes dnes platnou novelu "malou", ani prostřednictvím současného návrhu "velké".

Autor: Roman Makarius, univerzitní profesor, bývalý šéf báňského úřadu


Úspěch Czech Coalu je šancí pro region

Homér, 28. 3. 2013

Smlouva mezi společnostmi Czech Coal a ČEZ znamená také velkou šanci pro region. Vysoká nezaměstnanost, která Most i Litvínov posouvá na přední příčky nelichotivého žebříčku míst s nejhorší životní úrovní, by bez pokračování těžby hnědého uhlí přesáhla únosnou mez. Smlouva, která zajišťuje odběr uhlí a tím i práci horníkům a lidem v návazných profesích na dalších padesát let, je pro region stejně důležitá, jako pro samotné její aktéry. Vítají ji proto také starostové měst a obcí regionu, osobnosti a politici Ústeckého kraje.
Co podle vás znamená pro region smlouva mezi společnostmi Czech Coal a ČEZ?

* Oldřich Bubeníček, hejtman Ústeckého kraje

Tato smlouva zabezpečí až na padesát let dostatek uhlí pro elektrárnu Počerady, což zajistí dostatečnou stabilitu jednoho ze základních pilířů energetické soběstačnosti Ústeckého kraje i celé republiky. Z pohledu kraje je významné také hledisko zaměstnanosti a perspektiva, kterou nabízí smlouva až 4 500 zaměstnanců, je v dnešní době dobrou a vítanou zprávou.

* Vlastimil Vozka, primátor Mostu

Jednoznačně dobrá zpráva pro region. Tak mohu jasně a stručně reagovat na skutečnost, že dnes dopoledne podepsala energetická společnost ČEZ smlouvu s těžební firmou Vršanská uhelná ze skupiny Czech Coal. Dohoda dává určitou jistotu v dnešní nejisté době a složité energetické situaci. A ta je nezbytná pro naše občany, naše město, náš region, pracovníky Vršanské uhelné a další navazující firmy a profese. Nad regionem postiženým dlouhodobě vysokou mírou nezaměstnanosti se dosud vznášel strašák rušení dalších pracovních míst. Smlouva mezi oběma subjekty ho naštěstí zažehnala. Dohoda ČEZ a Vršanské uhelné umožní další rozvoj těžební společnosti a zabrání jinak nezbytnému propouštění zaměstnanců uhelné společnosti. Jako primátor Mostu a jako Mostečan tuto dohodu více než vítám.

* Kateřina Schwarzová, starostka Lomu

Podpis smlouvy mezi energetickými giganty, kterými Czech Coal a ČEZ bezesporu jsou, vnímám jako jednoznačně dobrou zprávu pro náš region. Dohodu hodnotím jako určitou jistotu v dnešní nejisté době a také dosti složité energetické situaci. A jistota je nezbytná pro naše občany, naše město a celý náš kraj. Nad naším regionem se vznášel a vznáší už tak „ Damoklův meč“ v podobě obrovské nezaměstnanosti a hrozilo další rušení pracovních míst. Podpisem smlouvy došlo k zažehnání neutěšené situace, a co více otevřely se obzory další možné spolupráce. Jako starostka města Lom a jako občanka Ústeckého kraje tuto dohodu vřele vítám.

* Radim Gabriel, ředitel ÚP ČR krajské pobočky v Ústí nad Labem.

Krajská pobočka vítá podpis smlouvy mezi Czech Coal a ČEZ, která zjišťuje odbyt hnědého uhlí do budoucna. Mělo by to znamenat zachování těžby, a tudíž i pracovních míst v hornictví a energetice. V Ústeckém kraji je dlouhodobě tendence snižování počtu pracovních míst a s tím související vyšší nezaměstnanost. Z průmyslových zón odchází velcí zaměstnavatelé, a proto je jakýkoliv signál o zachování pracovních míst případně i jejich navýšení velmi vítána.

* Rudolf Jung, předseda OHK Most

Obě společnosti jsou nejen našimi významnými členy a partnery, ale zejména klíčovými regionálními zaměstnavateli a důležitými zadavateli subdodávek pro malé a střední firmy. Jejich dlouhodobá spolupráce je zásadním počinem pro stabilitu a prosperitu podnikatelského prostředí i budoucnost regionu z hlediska prakticky všech parametrů udržitelného rozvoje.

* Milana Štveráčková, starostka Louky u Litvínova

Vítám tuto smlouvu zejména proto, že v regionu s vysokou nezaměstnaností garantuje práci nejen pro horníky.

* Květuše Hellmichová, zastupitelka Litvínova

Pro region je tato spolupráce velmi prospěšná. Zásadní informací je, že zůstanou zachována pracovní místa a že tradiční velký zaměstnavatel regionu bude dál prosperovat, a tudíž nehrozí propouštění horníků z Vršanské uhelné, a.s.

* Radim Novák, starosta Malého Března

Jsem rád, že je konečně jasno a bude se dál pokračovat v těžbě na Vršanské uhelné. Lidé mají jistotu práce. Když jsem viděl chlapy, jak se vrací ze šachet a klepou se, že se bude propouštět, jsem rád, že už je toto období nejistoty za námi.

* Petr Červenka, starosta Meziboří

Pro celý region je podpis smlouvy mezi skupinami Czech Coal a ČEZ velmi dobrou zprávou. Těžební průmysl má u nás historickou tradici a těžební společnosti patří mezi nejvýznamnější zaměstnavatele. Tím, že je zajištěn odbyt hnědého uhlí na dalších padesát let, je zajištěna také práce nejen pro horníky. Další desítky pracovních míst vzniknou v návaznosti na investice těžební společnosti. To je pro náš region dlouhodobě zmítaný vysokou nezaměstnaností velmi důležité a zásadní. Lidé práci potřebují a díky této smlouvě o dodávce uhlí jim také zůstane.

* Václav Hora, starosta Vrskmaně

Jsem rád, že je zajištěn odbyt uhlí z Vršanské uhelné. Očekávám, že se jistota dlouholeté prosperity společnosti odrazí v jejím přístupu k obcím a spolupráce by se měla zlepšovat. I když je nutné dodat, že i v minulosti byla spolupráce velmi dobrá. Tento kraj je průmyslovou oblastí historicky zaměřen na těžbu. Kromě těžby tu není nic, co by sem mělo lákat investory. Pro region je podpis smlouvy mezi Czech Coal a ČEZ jednoznačně dobrou zprávou.


Z médií k dohodě společnosti ČEZ a skupiny Czech Coal

Ze zprávy ČTK, 19. 3. 2013:

Energetická společnost ČEZ dnes podepsala smlouvu s těžební skupinou Czech Coal o dodávkách uhlí z dolu Vršany do elektrárny Počerady. Dohoda může trvat až do roku 2060, uvedl dnes v tiskové zprávě mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Součástí smlouvy jsou i opce pro prodej Počerad Czech Coalu v letech 2016 nebo 2024 za předem sjednanou cenu; její výši ale ČEZ nesdělil. Premiér Petr Nečas (ODS) krok označil za přínosný a pozitivní.

"Jsem rád, že management ČEZ, v čele s generálním ředitelem Danielem Benešem uzavřel tuto smlouvu," prohlásil na tiskové konferenci Nečas. Za velmi stabilizují krok ji má také ministr průmyslu Martin Kuba (ODS). Podle premiéra dohoda umožňuje dlouhodobé využití hnědého uhlí, tedy jednoho z mála energetických zdrojů, které ČR má. "Za druhé to umožňuje rozvoj tepelných elektráren ČEZ a za třetí se vytváří prostor pro oblast teplárenství," vypočítal Nečas.

Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš uvedl, že dohoda představuje v energetice stabilizační prvek a zajistí dostatek pracovních míst v regionu. "Zároveň se tím otevírá prostor pro rozsáhlejší investice do zlepšování provozu elektrárny Počerady i dolu Vršany," uvedl Beneš.

"Je to dobrá zpráva pro celý severočeský region dosud kriticky ohrožený nejvyšší nezaměstnaností v Česku. Smlouva zakládá dlouhodobou perspektivu pro 1300 zaměstnanců přímo ve skupině Czech Coal. Dalších přibližně 3200 lidí bude mít práci mimo skupinu ve službách a dodavatelských firmách. Je to ojedinělá garance pracovních příležitostí na mnoho desítek let," uvedl Vladimír Rouček, generální ředitel Vršanské uhelné ze skupiny Czech Coal.

Ze článku Martina Vokurky "Uhlí dá lidem práci na desítky let", Mostecký deník, 20. 3. 2013:

Největší smlouva v dějinách uhelné energetiky má pomoci Mostecku. Důl Vršany bude živit lidi i v době letů na Mars.

Horníci z dolu Vršany mohou slavit. Důl má zaručený odbyt až do „kosmického“ roku 2062! V nejisté době nevídané. Uhlí posvěcené dohodou poskytne obživu tisícům rodin několika generací. Starodávný havířský posilující pozdrav „Zdař Bůh!“ se po dlouhé době naplnil.
Smlouva století o dodávkách uhlí může zklidnit sociální napětí v regionu. Uzavřely ji firmy Czech Coal a ČEZ. Z velkých rivalů se stali partneři. Společně oznámili, že tím pomohli energetice a obyvatelům Mostecka. Potěšili i hornického odboráře Ľubomíra Holého. „Dlouho očekávaný podpis smlouvy o dodávkách uhlí do počeradské elektrárny odvrátil hrozbu masivního propouštění zaměstnanců,“ prohlásil Holý.

Czech Coal může dlouhodobě udržet 1 000 až 1 300 pracovních míst a dalších 3 200 v návazných službách v regionu. „Bez nich se dá reálně předpokládat, že by došlo k nárůstu nezaměstnanosti nad dvacet procent, což obvykle vede ke kritickému stavu v sociální oblasti,“ sdělil šéf Vršanské uhelné Vladimír Rouček. Podle šéfa společnosti ČEZ Daniela Beneše dohoda představuje významný stabilizační prvek pro obě společnosti a celý region. „Zároveň se tím otevírá prostor pro rozsáhlejší investice do zlepšování provozu elektrárny Počerady i dolu Vršany,“ dodal.

Z rozhovoru Jany Klímové s Pavlem Tykačem, Mladá fronta DNES, 20. 3. 2013:

"Mám obrovskou radost, je to velká odpovědnost, velká starost a jsem rád, že je smlouva podepsaná. Jedna věc je, jestli já něco vydělávám, a druhá, že to dává budoucnost dolu a zaměstnancům. Tahle smlouva znamená, že dál bude v provozu elektrárna Počerady a my budeme dodávat uhlí." - Pavel Tykač, majitel Czech Coalu, na dotaz, co pro něj kontrakt s ČEZ znamená.


Miloš Zeman řekl ne limitům

Děčínský deník, 14.3.2013

Hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček získal včera podporu prezidenta Miloše Zemana v otázce těžebních limitů. Při setkání prezidenta s hejtmany v rozhovoru s ním prý nadhodil i tuto otázku a reakce ho podle jeho slov mile překvapila.
„Pan prezident souhlasil s tím, že vzhledem ke složité situaci v regionu je třeba, aby zde těžba uhlí nadále pokračovala,“ řekl Deníku po setkání s hlavou státu. Dodal, že nezaměstnanost byla samozřejmě jedním z klíčových témat, o kterých se se Zemanem bavil.


Připravuje se likvidace českého hornictví?

Euro, 4.3.2013

Návrh velké novely horního zákona vrací Česko mílovými kroky k socialismu

Po přečtení návrhu věcného záměru novely horního zákona jsem si okamžitě připomněl glosu někdejšího zkušeného báňského ředitele: „Koukej, mladej, když chceš něco reorganizovat, nestrkej pazoury do toho, co funguje, ale jenom do toho, co nefunguje – jinak to přestane fungovat všechno.“ Škoda, že si toto moudro nemohli vyslechnout ti, kteří začali horní zákon novelizovat. A to jak již přijatou tzv. malou, tak i v současnosti připravovanou „velkou“ novelou.
Nekompetentnost a neodbornost současných zadavatelů, a to nejenom v oblasti báňské, ale i obecné legislativy, dokazuje již vypuštění institutu vyvlastnění v „malé“ novele. Zároveň s ní byl totiž přijat nový zákon o vyvlastnění (týká se zejména liniových staveb). Za několik týdnů byl pak předložen věcný záměr, který institut vyvlastnění znovu vrací i do horního zákona.
Myšlenka vytvořit různé kategorie vyhrazených nerostů je zcela absurdní. Od římských dob byly v celé kulturní Evropě nerosty rozděleny na vyhrazené (ve vlastnictví či spíše v dispozici státu) a nevyhrazené (tvořily součást pozemku). Tento dosud v Evropě platný stav v Čechách mj. potvrdil Karel IV. ve své Zlaté bule z roku 1356. Tvůrci „velké“ novely navrhli vyhrazené nerosty rozdělit na „super vyhrazené“ (strategické) a ty ostatní. Každá skupina by měla požívat různé ochrany, i když obě zůstanou v majetku státu. To zcela ignoruje Listinu základních práv a svobod, podle které by měl majetek požívat stejné ochrany. V oblasti ochrany vlastnických práv se pak jde ještě dál a navrhuje se ustanovení, kdy stát může odebrat jeho držiteli řádně získaný dobývací prostor a předat ho bez náhrady jinému. Zcela pomíjí skutečnost, že držitel dobývacího prostoru mohl vynaložit značné finanční prostředky, zejména do geologického průzkumu.
Návrat k centrálnímu plánování?
Stejně absurdní je záměr, že ministerstvo průmyslu a obchodu bude v procesu povolování hornické činnosti zmocněno vydávat závazná stanoviska, jimiž bude podnikateli určovat účel využití vytěženého nerostu, stanovovat minimální roční těžbu pro účely výroby tepla a pomocí zvláštního zákona určovat i cenu exploatovaného nerostu. Kdo se s těmito záměry seznámí, nemůže být na pochybách, že by šlo o hrubý zásah do soukromého podnikání v dosud nezpochybnitelných podmínkách volného obchodu a o tvrdý zásah do odběratelsko-dodavatelských vztahů soukromých subjektů. Text předlohy není příliš vzdálen od myšlenky těžební průmysl znárodnit. Vracíme se tím snad mílovými kroky zpátky k socialismu? Jak se to dá rychle zrealizovat, mnozí z nás ještě pamatují. Pokud tento věcný záměr bude mít legislativní pokračování, bylo by dobré zvážit nutnost obnovit Státní plánovací komisi. Vznikl by další z úřadů, kde by bylo možno obsadit lukrativní funkce potřebnými, resp. již nepotřebnými politiky.
Česko nežije ve vzduchoprázdnu. V Evropě je mnoho států s vyspělým hornictvím, které v horních zákonech řeší ty instituty, o jejichž změny naši zpracovatelé usilují. Je zcela nepochopitelné, proč ignorují nutnost vypracovat a dát k dispozici srovnání navrhovaných změn s paralelní úpravou horních zákonů Polska, Německa, Anglie a dalších států.
Nabízí se myšlenka, že jsou vedeni snahou vymyslet Pythagorovu větu a ignorovat skutečnost, že některé věci jsou již vymyšleny a zejména – že fungují. Věcný záměr nebyl také posouzen, respektive ani konzultován s Právnickou fakultou UK v Praze, ani Hornickogeologickou fakultou VŠB-TU Ostrava, což je též zcela nepochopitelné. Vždyť obě instituce jsou jistě kompetentní, aby se na vysoké úrovni k tomuto materiálu vyjádřily.
Provázanost zákonů v oblasti horního práva je mimořádná. Chtít novelizovat horní zákon (č. 44/1988 Sb.) bez toho, že by byl zároveň novelizován zákon o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (č. 61/1988 Sb.), ale i zákon o geologických pracích (č. 62/1988 Sb.), si vůbec nedovedu představit. Tento zcela zásadní problém autoři zcela pominuli.
Ústřední správní orgány věcný záměr zpracovaly na základě výhradně politických požadavků.
Tento systém je nutno principiálně odmítnout jako nepřijatelný. Ani spor mezi dvěma subjekty – dodavatelem a odběratelem, byť by se jednalo o významné společnosti, stejně jako politický zájem jednoho poslance, nemůže být relevantním důvodem pro tak zásadní změnu zákona.
Myšlenku novelizovat horní zákon je nutno respektovat. Jeho předkladatelé by ale měli pochopit, že k vytvoření nového horního kodexu nevede cesta ani přes tzv. malou novelu, ani současným záměrem novely „velké“.

Autor: Prof. JUDr. Ing. Roman Makarius, CSc. • odborník na báňské právo a univerzitní profesor, v letech 1997 až 2008 stál v čele Českého báňského úřadu


Prolomení limitů nemá alternativu

parlamentnilisty.cz, 11. 12. 2012

Co se stane, až se zastaví těžba hnědého uhlí v Ústeckém kraji a Česká republika nebude mít žádnou odpovídající energetickou alternativu?

Dnes ještě v čase předvánočním sedíme u teplých radiátorů a ceny energií jsou i přes jejich neustálý nárůst na úrovni, kterou si většina domácností může dovolit. Ale co se stane, až se zastaví těžba hnědého uhlí v Ústeckém kraji a Česká republika nebude mít žádnou odpovídající energetickou alternativu? Jaké možnosti zaměstnání nabídne stát tisícovkám nezaměstnaných horníkům a dalším podnikatelům, kteří jsou těsně s těžbou propojeni? Odpovědi neznáme, ale zkušenosti z 90. let už máme. Proto se také stavím za to, aby těžba hnědého uhlí v našem kraji pokračovala. Je to v zájmu většiny občanů.

Proti tomu však stojí zájmy několika desítek občanů (ale bohužel také celé řady spekulantů s nemovitostmi), kteří dnes žijí a mají majetky v místech budoucí těžby. Jejich zákonná práva nesmí být porušena. Ale věřím, že férová nabídka těžebních společností garantovaná státem na odkup jejich domů a zahrad by měla být celkem jednoduchým řešením.

Toho,čeho se dnes musíme nejvíce obávat, jsou přemrštěné finanční požadavky spekulantů, lobbistů a nezodpovědné jednání některých politiků a pseudoekologů. Těm o cenově dostupné energie a teplo domova rozhodně nepůjde.

autor: Oldřich Bubeníček, hejtman Ústeckého kraje


Vláda neuváženými kroky zvyšuje ceny energií

Mladá fronta DNES, 3. 12. 2012

Cena elektrické energie není pro občany ani pro podnikatele zanedbatelnou položkou ani v rodinném rozpočtu, ani v ekonomice podnikání. Proto mě zaráží skutečnost, že je jen málo těch, kteří chtějí znát skutečné důvody a žádat vládu o vysvětlení, proč jsou občané, ale i podnikatelé nuceni platit za elektrickou energii, ale i za teplo stále vyšší částky.
Vysvětlení nemusíme hledat v daleké budoucnosti. Stačí se vrátit do roku 2005, kdy vláda prosadila zákon č. 180/2005 Sb., kterým se zavázala do roku 2020 finančně podporovat výrobu elektrické energie z fotovoltaických elektráren. Zcela přehlédla, že se ceny zařízení tohoto energetického zdroje budou výrazně snižovat, a tak poroste zisk těch, kteří tyto elektrárny provozují. Tyto dotace pak zaplatí občan a podnikatel. Vzniká otázka, kdo tento stav zavinil, kdo za něj odpovídá a jaké z něj budou vyvozeny důsledky.
Sdělit občanovi, ale i podnikateli, že platí za elektrickou energii víc proto, že stát bezdůvodně přispívá velké finanční částky za fotovoltaické zdroje, určitě nestačí.

Chybná změna horního zákona

Každý člověk je chybující a politik je určitě také jen člověk a má nárok na to, udělat chybu. Je však neomluvitelné, pokud tyto chyby opakuje. Naše vláda si letos v říjnu prosadila změnu horního zákona, kterým usiluje o zrušení možnosti vyvlastnění ve veřejném zájmu, tak aby mohly být dobývány vyhrazené nerosty, které jsou ve své podstatě v majetku České republiky. Pokud tato změna vstoupí v platnost, zablokuje si stát přístup mimo jiné k téměř 2,5 miliardy tun hnědého uhlí. Je nepochybné, že postupné, ale výrazné omezování těžby hnědého uhlí již vyvolalo jeho nedostatek na trhu, a tedy pochopitelně i zvýšení jeho ceny. Každé nedostatkové zboží je drahé, a to platí o hnědém uhlí, které dosud patří k nejlevnějším zdrojům tepla i elektrické energie.
Není vyloučeno, že při této státní politice v krátké době zaplatíme za uhlí dvojnásobnou cenu. To se pochopitelně promítne i do ceny tepla a energie. Na otázku, kdo to zaplatí, je velmi jednoduchá odpověď - daňový poplatník.
To však není jediný dopad.
Omezení těžby způsobí i pokles pracovních příležitostí, a tím i zvýšení procenta nezaměstnanosti zejména v oblastech, kde je nezaměstnanost nejvyšší.
Pokud ekonomové dokazují, že žijeme v období krize, měla by vláda vysvětlit, proč tuto krizi prohlubuje nezodpovědným zvyšováním ceny tepla a elektrické energie, a to neuváženými zásahy do volby jejich zdrojů.

Autor: Roman Makarius - univerzitní profesor, v letech 1997-2008 vedl Český báňský úřad


Ústecký kraj je pro pokračování těžby uhlí za limity

ze zprávy ČTK, 23. 11. 2012

Ústecký kraj je pro pokračování těžby hnědého uhlí za limity, které mimo jiné brání zboření Horního Jiřetína na Mostecku. Důvodem je zachování stovek pracovních míst. Novinářům to dnes na první tiskové konferenci řekl nový hejtman Oldřich Bubeníček.

Od prosince začne útlum hlubinného dolu Centrum, který zaměstnává asi 300 lidí. Dalších 200 lidí odchází ze sousedního povrchového dolu ČSA, který se blíží k územním limitům těžby a od podzimu utlumuje činnost.


Čistá energie z uhlí pomocí technologií CCS

z článku na EnviWeb, 21. 11. 2012

Technologie CCS představují další možnost, jak vyrábět energii udržitelným a šetrným způsobem a umožňují zajištění nezbytné úlohy spalovacích elektráren i v koncepci udržitelného rozvoje. Výroba energie z uhlí bez emisí CO2 je při současné úrovní znalostí možná, nutnou daní je snížená účinnost výroby elektřiny a zvýšená cena. Celosvětový výzkum, zaměřený hlavně na oblast záchytu v současnosti probíhá na mnoha univerzitách a výzkumných ústavech po celém světě.

Celý článek, jehož autorem je Ing. Jiří Štefanica, absolvent ČVUT v Praze, Fakulta Strojní, Ústav Energetiky, který pracuje pracuje ÚJV Řež, a.s., si můžete přečíst zde.


Klaus vetoval horní zákon, který ruší možnost vyvlastňování

ze zprávy ČTK, 19. 11. 2012

Prezident Václav Klaus vetoval novelu horního zákona, která ruší možnost vyvlastňování nemovitostí kvůli těžbě nerostných surovin, zejména uhlí. Podle Klause by se vláda schválením novely připravila o významný nástroj energetické politiky a otevřela by cestu ke spekulacím s pozemky. Prezidentovo veto ještě může přehlasovat Poslanecká sněmovna.

„Zákon ruší institut vyvlastnění. Nastoluje se tím - na rozdíl od současného znění horního zákona - velmi riskantní a problematický konflikt vlastníků pozemků a vlastníka toho nerostného bohatství, kterým je stát," uvedl Klaus ve zdůvodnění svého veta. (...) Dá se očekávat, že pozemky, pod nimiž se nacházejí tato státu vyhrazená ložiska a jež nebude v mimořádných případech možné vyvlastnit, budou vykupovány ze spekulativních důvodů s perspektivou vymáhání vysokých náhrad od státu,“

Václav Klaus,
prezident ČR


Oldřich Bubeníček: Na Mostecku není práce. Proto by se mělo dál těžit uhlí

E15, 15. 10. 2012

E15: Máte v programu, že chcete rozšířit těžbu uhlí na Mostecku...

„...na Mostecku je vysoká nezaměstnanost. V první řadě jde tedy o pracovní místa...“

Oldřich Bubeníček

(z rozhovoru s Oldřichem Bubeníčkem)


Těžba pod dohledem

Euro, 15. 10. 2012

„...je důležité, aby Česko nebylo vystaveno závislosti na obnovitelných zdrojích, které pro tuzemskou průmyslovou základnu nemohou přinést to, co by potřebovala.
(...)
Jsem ... přesvědčen, že stát by neměl rezignovat na své zásoby uhlí a v případě potřeby by měl dokázat na ně sáhnout a využít je.

Martin Kuba

(z rozhovoru s Martinem Kubou, ministrem průmyslu a obchodu ČR


Kombinovaná výroba šetří energii i životní prostředí

allforpower.cz, 9. 10. 2012

Při výrobě elektřiny se bez užitku maří téměř třetina veškeré energie získané v ČR. Lidé většinou netuší, že v klasické elektrárně se ze tří vagonů uhlí přemění na elektřinu jen jeden a vznikající teplo je vypuštěno bez užitku chladicí věží do ovzduší.

„Je to, jako byste pokaždé snědli jen třetinu jablka a zbytek hodili do koše.“

Martin Hájek,
ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení České republiky

Řešením je kombinovaná výroba elektřiny a tepla neboli kogenerace, která ušetří přibližně třetinu paliva a stejnou měrou snižuje i ekologickou zátěž.

Celý článek si můžete přečíst zde.


Těžaři mohou zaměstnat 10 tisíc lidí při obnově elektrárny Počerady

Mostecký deník, 4. 10. 2012

Most - V Česku se schyluje k jedné z nejvýznamnějších transakcí na domácím trhu v posledních letech. ČEZ se rozhodl nabídnout k prodeji některé své uhelné elektrárny, mezi nimi také elektrárnu Počerady nedaleko Mostu. Jeden ze zájemců, těžařská firma Czech Coal, by tam mohla uplatnit své uhlí. Zároveň by se stal z Czech Coalu významný výrobce elektřiny s vlivem na její cenu pro odběratele.

ČEZ chce prodejem elektráren vyřešit šetření Evropské komise kvůli podezření z omezování konkurence. Podle dohody s Evropskou komisí musí prodat minimálně jednu elektrárnu o výkonu nejméně 800 megawattů. Jaké by měla dopady změna vlastníka Počerad na region, odpověděl Mosteckému deníku Zdeněk Fousek, člen představenstva Czech Coalu a ředitel nákupu a prodeje elektřiny.

Proč by měl získat uhelnou elektrárnu v Počeradech právě Czech Coal?

Elektrárna na patě hnědouhelného lomu představuje nejefektivnější využití energetického uhlí, vhodného právě pro tuto elektrárnu. Lom a elektrárna žijí ve vzájemné technické i ekonomické symbióze a proto je logické a v Evropě již používané řešení spojit je do jednoho celku.

Czech Coal se dlouhodobě zajímá o vstup na trh výroby elektrické energie právě proto, že je výhodné pro všechny tedy nejen pro společnost ale i např. i pro zaměstnance lomu a elektrárny nebo pro region zajistit, aby po celou dobu životnosti lomu byl zajištěn jeho odběr. Naše snahy o vyjednání dlouhodobého kontraktu na uhlí zatím nejsou úspěšné, stejně tak jako nám byla v minulosti zablokována možnost postavit elektrárnu vlastní.

Neméně důležité ovšem je, že pokud budeme mít možnost dlouhodobě provozovat elektrárnu s vysokou efektivitou výroby, po mnoha letech se částečně sníží dominantní postavení společnosti ČEZ ve výrobě elektřiny a vznik reálné konkurence bude mít příznivý dopad i do cen energie a to musí zajímat všechny občany ČR. Pokračování na str. 2

Zdeněk Fousek z Czech Coalu.V čem je výhodnější převzít a opravit starou dosluhující elektrárnu, než postavit novou?

Mezi Počerady a lomem Vršany je vybudována kompletní infrastruktura. Vedou sem dopravní trasy na uhlí a lokalita je napojena na vedení velmi vysokého napětí, zajištěno je napájení technologickou vodou, abych zmínil jen to nejzákladnější. Navíc je výrazně rychlejší a bezpečnější povolení k provozu obnovit než získat nová. Ale především, je škoda zabírat cennou půdu na jedné straně a na druhé straně pracně bourat a rekultivovat elektrárnu původní.

Předpokládám, že nebudete moci odpovědět, ale přesto se zeptám: Jakou částku může Czech Coal za Počerady nabídnout?

K mlčenlivosti nás zavazuje smlouva. Jsme přesvědčeni, že naše nabídka je dlouhodobě nejlepší. V současnosti se společností ČEZ intenzívně jednáme o detailních podmínkách tj. v jakém stavu a s jakými závazky se vlastně elektrárna prodá.

V případě, že elektrárnu koupíte, jaké kroky budou následovat?

Koupě elektrárny není jednoduchý proces. Jen přípravná dokumentace k nabídce má cca 60kg. Součástí dohody je i to, že než bude proces převzetí elektrárny dokončen, budeme elektrárně normálně dodávat uhlí.

Jak vysoké investice si vyžádá obnova zařízení a jak dlouho bude probíhat?

Investice je rozdělena rokem 2019. Pro provoz do tohoto roku je na obnovu všech čtyř bloků potřebná investice přibližně 10 mld. Kč. Pro další provoz je to ještě jednou tolik. V našem zájmu, i v zájmu regionu je, aby elektrárna sloužila dlouhodobě alespoň 40 let.

Budou zaměstnány na rekonstrukci převážně české či místní firmy?

Realizace této investice je velkou příležitostí zejména pro místní firmy a pro české firmy vůbec. S těmi také přednostně počítáme... Jedná se o proces trvající přibližně 7 let a za tu dobu se na něm může vytvořit až deset tisíc pracovních míst. A nejen zde v regionu. O dodávce kotlů jednáme např. s Vítkovickými železárnami tedy českým dodavatelem, který působí v dalším regionu s vysokou nezaměstnaností.

Budete požadovat po státu daňové úlevy za jednu z největších investic v kraji postiženém vysokou nezaměstnaností?

Předpokládáme, že se k nám bude stát chovat stejně jako ke všem velkým investorům. Do průmyslových zón a montoven s jepičím životem stát investoval mnoho miliard korun. My nabízíme zaručenou práci na čtyřicet let, nezávislou na ekonomických krizích.

Kolik lidí předpokládáte, že bude v elektrárně pracovat?

Elektrárna dlouhodobě zajišťuje přímou pracovní příležitost pro 500 lidí. Těžba uhlí vytváří další dva tisíce pracovních míst. Čili první pozitivum je, že tato pracovní místa nezaniknou a naopak peníze, které si lidé vydělají, mohou uživit mnoho dalších v souvisejících službách.

Navíc je třeba, jak už bylo řečeno, počítat s mnoha tisíci pracovních příležitostí při rekonstrukci elektrárny.

Jaký bude mít provoz elektrárny vliv na životní prostředí?

Zrekonstruovaná elektrárna bude mít přibližně třikrát nižší emise ve všech sledovaných parametrech. Bude splňovat nové, velmi přísné emisní limity pro velké uhelné zdroje, platné v EU od roku 2016 a využívat nejlepších dostupných technologií. Limity emisí oxidů síry se sníží z 500 na 200mg/Nm3, oxidů dusíku z 650 na 200mg/Nm3 a tuhé prachové části z 80 na 20mg/Nm3. Všimněte si například, že moderní elektrárny vůbec nemají tradiční vysoké komíny, které vypouštějí škodliviny do ovzduší. Uhelná energetika přestává zatěžovat životní prostředí.
CO NA TO ČEZ?

S kolika zájemci nyní jednáte a v jaké fázi jednání o prodeji jsou?

V prvním kole jsme obdrželi dvě nabídky na elektrárny Počerady a Chvaletice od EPH a Czech Coal. Termín pro podání závazných nabídek na elektrárnu Dětmarovice je 5. října. Termíny pro ETI a EME III zatím nebyly stanoveny. Jasno o dalším postupu v prodeji elektráren budeme mít do konce tohoto roku.

Jakou částku bude ČEZ za Elektrárnu Počerady požadovat?

Částku nebudeme vzhledem k probíhajícím jednáním zveřejňovat.

V případě, že vaše společnost Počerady neprodá, jaký bude osud elektrárny? Od kterého dodavatele byste v případě, že si elektrárnu ponecháte, odebírali hnědé uhlí?

Další rozhodnutí týkající se elektráren nabízených k prodeji učiníme až na základě podaných nabídek. Současně se připravujeme na možnost ukončení dodávek uhlí od společnosti Czech Coal tak, abychom Počerady mohli provozovat, ač třeba ve změněném režimu, i nadále.

Odpovídala Barbora Půlpánová, tisková mluvčí ČEZ

Autor: Oldřich Hájek

O článku můžete diskutovat zde.


Vyvlastňovací dvojí metr

MF DNES, 3. 10. 2012


Vyvlastňovací dvojí metr V jeden den schválili poslanci malou novelu horního zákona, ze kterého vypadla možnost státu vyvlastňovat. Tato novela tak brání státu těžit a využívat svoje vlastní nerostné bohatství. Když si jeden jediný vlastník jednoho metru čtverečního nad ložiskem nějaké důležité suroviny postaví hlavu, tak se těžit nebude. V ten samý den schválili poslanci snazší vyvlastňování v případě stavby silnic! Takže je možné vyvlastnit pozemek, aby se daly rychleji stavět silnice, to je veřejný zájem.
Ale těžit strategické suroviny veřejný zájem není? Není veřejným zájmem energetická nezávislost naší země? K. (Novotný), náměstek primátora Mostu


Vyvlastňovací dvojí metr

novotnykarel.blog.idnes.cz, 20. 9. 2012

7. září schválil Hospodářský výbor PSP návrh zákona, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Tato takzvaná malá novela HZ ze zákona vypouští institut vyvlastnění, a brání tak komukoli (tedy i státu) těžit a využívat svoje vlastní nerostné bohatství. Když si jeden jediný vlastník jednoho metru čtverečního nad ložiskem nějaké důležité suroviny postaví hlavu, tak se těžit prostě nebude.

A prakticky v té samé době krajský úřad Libereckého kraje potvrdil rozhodnutí o vyvlastnění pozemků paní Jitky Pourové, která dosud blokovala dokončení silnice I/35 od Bílého Kostela do Hrádku nad Nisou na Liberecku.

Nějak tomu přestávám rozumět. Takže je možné vyvlastnit pozemek, aby se dalo rychleji jezdit do Polska, to je veřejný zájem. Ale těžit strategické suroviny veřejný zájem není? Není veřejný zájem mít výhodné topení pro miliony domácností? Není veřejný zájem udržet tisíce pracovních míst v nejproblematičtějších regionech ČR? Není veřejným zájmem surovinová a energetická nezávislost naší země? Opravdu není veřejným zájmem využívat vlastní nerostné bohatství?

Moc bych ocenil, kdyby mi někdo ze zodpovědných osob dokázal vysvětlit, v čem je rozdíl. Já osobně vidím jeden hlavní, ale ten mi bohužel do věci vnáší spíše ještě větší zmatek: Zatímco silnice může vést i jinudy, ložisko nepřestěhujete...

autor: Mgr. Karel Novotný, MBA náměstek primátora města Mostu a člen Zastupitelstva Ústeckého kraje

Článek můžete okomentovat zde.


Kuba upřednostňuje v rámci Surovinové politiky ČR domácí ložiska a přeměnu odpadů na zdroje

Mediafax, 11. 9. 2012

V rámci Surovinové politiky ČR patří mezi základní vize ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby (ODS) přednostní využití domácích nerostných zdrojů a přeměna odpadů na zdroje. Kuba předloží vládě návrh aktualizace Surovinové politiky ČR ve středu spolu s aktualizací Státní energetické koncepce.

Podle ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) je na čase zbourat klišé, že těžební průmysl je ze své podstaty průmyslem destruktivním. "Existují desítky příkladů z ČR a stovky příkladů z členských zemí EU, že dnes lze nerostné suroviny ve většině případů dobývat metodami, které jsou šetrné k životnímu prostředí," uvádí návrhy aktualizace Surovinové politiky ČR.

Ministr Kuba již dříve upozornil, že co se týče uhlí, měla starší energetické koncepce značný problém. Nepřipouštěla si prolomení těžebních limitů a zároveň v roce 2020 počítala s uhlím, které bez jejich prolomení nebude možné získat. Přesto ministr průmyslu a obchodu uvedl, že prolomení limitů prozatím není aktuální.

MPO dále upozorňuje, že vzhledem k nepřemístitelnosti ložisek hnědého uhlí, a k jejich současnému i budoucímu významu pro energetickou bezpečnost ČR, je nutno striktně vyžadovat zákonnou ochranu těchto ložisek v rámci platných dobývacích prostorů. Jinými slovy je podle ministerstva nutné zdržet se činností, které by mohly podstatně ztížit nebo znemožnit budoucí využití tuzemských ložisek nerostných surovin. Tuto povinnost je podle aktualizované koncepce nezbytné promítnout do územně plánovací dokumentace krajů.

Ministr Kuba chce za pomoci aktualizace Surovinové politiky ČR deklarovat, že na těžební průmysl nahlíží jako na perspektivní oblast národního hospodářství, a že hodlá dále podpořit nové průzkumné a těžební metody s cílem snížit dopad těžby na životní prostředí.

"Za období 1993 až 2011 těžební organizace odvedly státu celkem 10,1 miliardy korun, z toho obce obdržely 6,3 miliardy korun a k nápravě škod na životním prostředí způsobených dobýváním výhradních i nevyhrazených nerostů bylo obvodními báňskými úřady do státního rozpočtu odvedeno a následně ze státního rozpočtu uvolněno celkem 3,25 miliardy korun," připomnělo ministerstvo průmyslu a obchodu.

Aktualizace Státní energetické koncepce přitom počítá, že během následujících desetiletí by měl významně klesnout objem elektřiny, která je vyráběna v uhelných elektrárnách. Hnědé a černé uhlí se má v budoucnu na tvorbě elektřiny v ČR podílet 15 až 25 procenty proti současným 60 procentům. Podpory se naopak dočkají obnovitelné energetické zdroje a jaderná energetika.

autor: Jan Soukup


Limity nelze odsunout na věky

Hospodářské noviny, 3. 9. 2012

Tuzemské zásoby uranu v jediném fungujícím dole v Dolní Rožínce se tenčí a počet roků, kdy se zde bude ještě těžit, se počítá na prstech jedné ruky. Cena suroviny na světových trzích v této době stoupá, což po dlouhých letech vede k úvahám o znovuobnovení těžby uranu v uzavřené lokalitě v severočeském Ralsku. Doba příprav, pokud by se těžba povolila, se v případě použití moderních technologií počítá v řádu jednotek let.
Ve stejném duchu se v poslední době hovoří i o českém hnědém uhlí. Stále častěji zaznívají hlasy prosazující omezení až zastavení těžby na určitý časový úsek s tím, že se k ní lze vrátit v budoucnu, až budou k dispozici vyspělé technologie zajišťující bezemisní využití této suroviny.
Jenže hnědé uhlí není uran, který se dobývá hlubinnou těžbou. Jeho největší tuzemské zásoby totiž leží v oblastech, kde se těží povrchovým způsobem těžby.
Vůbec nejvíce je ho z dostupných lokalit v dole ČSA, kde ho leží za tak často zmiňovanými územními limity těžby zhruba 750 milionů tun. V tomto lomu přitom při plánovaném tempu nastane konec těžby (na hranici zmíněných limitů) odhadem za deset let. Jenže pak se nestane to, že se rypadla zastaví a budou čekat třeba několik let na pokyn k další práci. To platný horní zákon prostě neumožňuje.
Jasně stanoví, že se musejí zahájit rekultivační práce. V případě zmíněného dolu dojde k jeho zatopení a vytvoření obří vodní plochy s miliony litrů vody.
Pokud se v takovou chvíli náhle zjistí, že uhlí je zapotřebí, je otázkou, zda vůbec bude možné se k surovině dostat a jakou bude mít kvalitu. Pak je zde problém s časem, který si žádají kroky nezbytné k obnovení těžby. Za prvé – proces povolení nové těžby trvá kolem 4–5 let. Poté by následovalo problematické odčerpání jezera, které se může natáhnout až na dalších deset let. Ani potom se ale nedostanete k uhlí. Nejprve následuje další pětiletka v podobě těžby skrývky. A po dvaceti letech se pak konečně lze propracovat k surovině s nevyzpytatelnou kvalitou. A náklady? V řádech minimálně desítek miliard korun, vzhledem k neexistenci referenčního případu nyní velmi těžce odhadnutelné.
Je liché se domnívat, že otázku limitů lze odsouvat do nekonečna. Dlouhodobá nejasnost není ku prospěchu nikomu – a to ani obyvatelům Horního Jiřetína, jejichž obec leží v těsné blízkosti lomu. Při odkládání rozhodnutí o pokračování těžby totiž budou mnoho dalších let žít s velmi nejistou perspektivou v sousedství zjizvené krajiny.
A není to ani v zájmu české energetiky, zejména teplárenství, pro které je uhlí ze zmíněného dolu vhodné. Žádný manažer teplárenské firmy nemůže plánovat svůj byznys tak, že uhlí má zajištěné na dva roky, možná na pět let. Kvůli zajištění stability dodávek a plánu investic potřebuje mít perspektivu minimálně na 10 let dopředu. A zde jsme znovu v době, kdy by již důl mělo začít zaplavovat jezero.
Technicky se již nyní dostáváme ke kritickému mezníku, kdy je zapotřebí závazně a kvalifikovaně rozhodnout. Racionalizací ve spotřebě uhlí, zejména odbouráním jeho používání na kondenzační výrobu elektřiny ve starých zdrojích, skutečně lze nějaký ten rok ještě ušetřit, to je jeden z pozitivních výsledků posledního návrhu Státní energetické koncepce. Ale rozhodné slovo bude stejně brzy zapotřebí, ať už bude jakékoliv.

autor: Jiří Gavor, energetický konzultant, ENA s.r.o.


Novela horního zákona: „Mám podezření, že jde o výměnný obchod“, míní Richard Falbr

homerlive.cz, 26.7.2012

Vláda v červnu schválila malou novelu horního zákona. Navzdory nesouhlasu silného a vlivného Svazu průmyslu a dopravy ČR, nesouhlasu odborových organizací, doporučení Ministerstva průmyslu ČR i zkušeností zemí Evropské unie vypustila z horního zákona vyvlastňovací paragrafy. Novela zákona má chránit majitele nemovitostí, kteří ji stejně jako ekologové vítají. Zároveň se ale proti rozhodnutí vlády zvedla vlna nevole. Novela zákona je údajně pro stát nevýhodná a do jisté míry i nebezpečná.

S novelou nesouhlasí Svaz průmyslu a dopravy ČR a bude usilovat o navrácení vyvlastňovacích paragrafů do horního zákona. „Rozhodnutí vlády nás zklamalo. Více než rok jsme věnovali problematice vyvlastňování vysokou pozornost. Obrátili jsme se na všechny členy vlády i prezidenta republiky. Naše argumenty byly dostatečně věcné, zdůrazňovaly obecný zájem zajistit podmínky pro hospodářský rozvoj. Bohužel politické argumenty převládly. Budeme pokračovat v jednáních a přesvědčování. Sdělení, že problém bude řešen až v rámci velké novely horního zákona, je pro nás neuspokojivý,“ uvedl Boris Dlouhý, ředitel Sekce hospodářské politiky SP ČR. Hlasy o politickém kupčení s horním zákonem v rámci koalice se ozývají z více stran. „Návrh novely horního zákona, který prošel prvním čtením, překonává i ta nejčernější očekávání. Stát by se tím vzdal práva na dobývání všeho, co můžeme považovat za přírodní bohatství. Takový nesmysl znemožňující vyvlastnění pro účely dobývání nenajdete v zákonech žádné civilizované země. Mám podezření, že jde o výměnný obchod. Za to, že zvednete ruku pro církevní restituce, my zvedneme ruku pro tento nesmyslný zákon,“ přisazuje také europoslanec Richard Falbr. Zásadní nesouhlasné stanovisko přijala rovněž Okresní hospodářská komora Most a zaslala ho premiérovi Petru Nečasovi. „Považuji za politováníhodné, že vláda a Poslanecká sněmovna ČR ignorují názor nejsilnějších podnikatelských svazů, vzácně ve shodě i odborových organizací a paradoxně i doporučení odborných týmů, které sama vláda má anebo vytváří. Moc politická upravuje ne z racionálního a zodpovědného pohledu řádného hospodáře, ale pouze v rámci vynucených koaličních dohod zákonnounormu, ve svých důsledcích může paralyzovat využívání nerostného bohatství naší společnosti. Stát, lépe řečeno stávající politická reprezentace, se nepřesvědčivou hlasovací většinou v dnešní hospodářsky složité době sama zbavuje role toho posledního arbitra k prosazení veřejného zájmu a praktického vlivu nad využívání nerostných surovin, jejichž je vlastníkem. To je věc zcela nepřijatelná. Navíc stávající horní zákon dostatečně chrání vlastníky nemovitostí. Ovšem vadí spekulantům všeho druhu včetně politických,“ uvedl předseda OHK Most Rudolf Jung. Nesouhlasné stanovisko k novele horního zákona shrnula Hospodářská komora ČR společně se Svazem průmyslu a dopravy ČR, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, Svazem měst a obcí ČR a dalšími významnými institucemi v prohlášení, které rovněž zaslaly premiérovi společně se žádostí o schůzku. Nesouhlas s malou novelou horního zákona vyjádřil také Odborový svaz horníků. „Zásadním způsobem nesouhlasíme s malou novelou horního zákona, která spočívá ve vyjmutí vyvlastňovacích paragrafů. Způsob, jakým k oprášení a znovupředložení tohoto návrhu došlo, je nehorázný politický kšeft pana poslance Šťovíčka s vládou, kdy on protislužbou přislíbil schválení církevních restitucí. Tento počin je likvidace zákona, který je v souladu s evropskými standardy a je dlouhodobě vyhovující a zajišťující přístup státu k nerostnému bohatství. Schválení tohoto návrhu se dá přirovnat k vlastizradě,“ uvedl místopředseda Odborového svazu horníků Jaromír Franta.

Rozpaky nad malou novelou horního zákona zaznívají i z míst nejvyšších. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba ve svém vystoupení v pořadu České televize uvedl, že je již připravena velká novela horního zákona, ve které by měly být strategické suroviny definovány a vyvlastňovací paragrafy by se měly s některými dalšími podmínkami vrátit. Stát by si měl podle něj zachovat přístup ke strategickým surovinám a zamezit možnosti vydírání ze strany spekulantů. Důležité ale podle ministra Kuby je, aby měl stát možnost kontroly, jak bude se strategickou surovinou nakládáno.

Malou novelu horního zákona naopak uvítali majitelé nemovitostí v oblastech možné těžby nerostných surovin. Zrušení vyvlastňovacích paragrafů jim dává pocit jistoty, že pokud se sami s těžaři na majetkovém vypořádání nedohodnou, o jejich majetek je stát nepřipraví. Novelu vítají také ekologové. „Bez vyvlastňovacích paragrafů by prolomení platných limitů těžby uhlí v severních Čechách ztratilo jakýkoliv smysl. Navržená novela navíc eliminuje riziko korupce, do vztahů mezi těžařem a vlastníky by úřady vůbec nevstupovaly a odpadl by tedy důvod je uplácet,“ uvádí na svých webových stránkách Greenpeace Česká republika.

„Stát by se zrušením vyvlastňovacích paragrafů v horním zákoně vzdal práva na dobývání všeho, co můžeme považovat za přírodní bohatství. Takový nesmysl znemožňující vyvlastnění pro účely dobývání nenajdete v zákonech žádné civilizované země.“

Richard Falbr,
europoslanec

„Vyškrtnutí vyvlastňovacích paragrafů je velká chyba, která do budoucnosti nahrává spekulantům a vyděračům. Také sousední členské státy EU, Rakousko a Německo mají ve svých právních úpravách zakotvenu možnost vyvlastnit pozemky, pokud by jejich vlastník bránil nedůvodně využití nerostného bohatství v případě významných nerostných energetických surovin. Nejedná se pouze o hnědé uhlí pod Horním Jiřetínem. Je to zásah do pravomoci státu u těžby 20 vyhrazených nerostů.“

Martin Klika,
radní Ústeckého kraje

„Podle mého se jedná o principiální věc, kde stát si legislativou musí svoji pozici zachovat, má-li být dobrým hospodářem a státem pro všechny. Pokud jde o dopady na region, myslím si, že to prakticky a věcně nic nového zatím neznamená. Platí to, že v oblasti energetiky se v dlouhodobějším horizontu náš stát bez hnědého uhlí, které je zatím blokováno limity, neobejde a úprava legislativy, jak vidno, je v nouzi otázkou několika měsíců. Ovšem cena, kterou za tyto hrátky všichni zaplatíme, bude pro společnost značná, pro vlastníky nemovitostí problematická. O tom se mluvilo z naší strany mnohokrát a není to třeba opakovat, ale signál pro podnikatele už tu je, podnikání v těžbě surovin může být značně rizikové.“

Rudolf Jung,
předseda OHK Most

„Způsob, jakým k oprášení a znovupředložení tohoto návrhu došlo, je nehorázný politický kšeft pana poslance Šťovíčka s vládou, kdy on protislužbou přislíbil schválení církevních restitucí. Tento počin je likvidace zákona, který je v souladu s evropskými standardy a je dlouhodobě vyhovující a zajišťující přístup státu k nerostnému bohatství. Schválení tohoto návrhu se dá přirovnat k vlastizradě.“

Jaromír Franta,
místopředseda Odborového svazu Horníků

Celý článek si můžete přečíst zde.


Český stát se zbavuje možnosti využívat nerostné bohatství

Haló noviny, 13. 7. 2012

V minulých dnech prošla v Poslanecké sněmovně prvním čtením tzv. malá novela horního zákona. Hornická činnost je jednou z mála činností, která v tomto státě ještě funguje. Horní zákon je jediným zákonem v České republice, který stanoví, že nerostné bohatství je ve vlastnictví státu. Horní zákon byl přijat, aby umožnil nakládání s nerostným bohatstvím, nikoli aby ho znemožnil nebo ztížil.
Horní právo je tvořeno dvěma základními instituty, horním regálem (spočívá v oddělení nerostů od pozemku a v zákonném přivlastnění si státem vyhrazených nerostů, které jsou důležité pro rozvoj státu) a horní svobodou (spočívá, i proti vůli vlastníka pozemku, v exkluzivním oprávnění podnikatele svobodně zřizovat v drženém dobývacím prostoru, a pokud je to nutné, i mimo něj, stavby a provozní zařízení, které jsou potřebné pro otvírku, přípravu a dobývání výhradního ložiska).
Koalici jde nyní především o zrušení vyvlastňovacích paragrafů z horního zákona a tím o naplnění dohody z koaliční smlouvy. Odstraněním možnosti vyvlastnění nebudou sice omezena vlastnická práva majitelů nemovitostí v dobývacích prostorech, ale Český stát ztratí jedinou možnost, jak zajistit těžbu vlastního nerostného bohatství. Zcela určitě se jedná o problém, o kterém se dá zcela nepochybně diskutovat. Ať už se přímo dotýká Moravskoslezského, Ústeckého nebo kteréhokoli jiného kraje. Je důležité připomenout, že novela zákona bezprostředně souvisí a ovlivňuje pracovní příležitosti lidí, především v těch krajích, kde se práce získává velice obtížně.
Jaký je hlavní důsledek přijetí tohoto vládního návrhu? Stát se vzdává svého vlivu v oblastech nutných ke krytí životně důležitých společenských potřeb, včetně zajištění bezpečnosti dodávek energie pro občany. Oslabuje se možnost naplňovat vlastní smysl horního zákona, ochranu a využití nerostného bohatství.
Malá novela horního zákona se nelíbí horníkům, Hospodářské komoře ČR, ale ani těžebním společnostem. Proces vyvlastnění má zabránit spekulacím s pozemky. Je pravdou, že stát je v procesu vyvlastňování poněkud favorizován tím, že je horní zákonem stanoveno právo vyvlastnění. Na druhé straně zamezuje možnosti opakování takových kauz, jako byly tahanice kolem pozemků pro obchvat Plzně nebo dostavbu dálnice D 11. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že se stále jedná o vyvlastnění pozemků v dobývacích prostorech. Stanovení dobývacího prostoru předchází povinné řízení o stanovení chráněného ložiskového území a EIA. Ve všech těchto řízeních se mohou vznášet námitky. O tuto možnost jsou připraveny fyzické osoby, které vlastní pozemky a nemovitosti v již stanovených dobývacích prostorech. Těmto osobám je umožněno vyrovnání se s těžební organizací při střetu zájmů před povolením hornické činnosti (viz § 33 odst. 5 horního zákona a § 17 odst. 2 zákona o hornické činnosti).
Jaká je praxe vyvlastnění ze zákona ve světě? Možnost vyvlastnění pozemků s ložisky vyhrazených surovin je ve vyspělých státech standardní. Není to žádný přežitek minulosti, ale standardní demokratický postup, kde občas musí jedinec ustoupit zájmům většiny. Německo, Velká Británie i Spojené státy mají možnost vyvlastnit pozemky v zájmu hornické činnosti a činí tak v případě potřeby.
Je podle mě chybou, že tato novela je projednávána před předložením a schválením státní energetické koncepce státu.
Závěrem bych chtěla upozornit na důsledky přijetí vládního návrhu novely horního zákona, které jsou velmi rozsáhlé a dalece přesahující těžební činnost. Mezi jinými je to přímé ohrožení tisíců pracovních míst v nejproblematičtějších regionech České republiky, jak už jsem upozornila výše. Dále ohrožení surovinové a energetické nezávislosti České republiky a zvýšení její závislosti na dovozech.
Ochrana práv fyzických osob je dostatečně zajištěna, protože před nastoupením institutu vyvlastnění je s fyzickými osobami několikrát jednáno a je vázáno na prokázání veřejného zájmu. V případě, že bude institut vyvlastnění z horního zákona odstraněn, není nutné, aby existoval institut vyhrazených nerostů ve vlastnictví státu, protože ten se vzdává možnosti s nimi nakládat.

autor: Květa Matušovská, poslankyně Parlamentu ČR


Regulace cen uhlí je nesmysl

Ekonom, 12. 7. 2012

Českým domácnostem hrozí až dvojnásobné zdražení cen tepla v důsledku zvyšování cen hnědého uhlí, hlásají v posledních týdnech některé teplárny. A žádají po státu, aby zakročil. Například formou regulace cen suroviny. Tu jsme přitom v Česku zrušili již v roce 1994 a nepoužívá se ani nikde v EU.
Po právní stránce by šlo o velmi problematický krok, který by mohl vyvolat spory s nejistým výsledkem. Abychom si rozuměli: stát má povinnost určovat těžařům podmínky při těžbě. Vytěžená surovina je však už předmětem trhu.
Regulace cen by přitom byla výhodná jen pro malou část subjektů a napomáhala by k plýtvání. Velká část hnědého uhlí se zejména ve velkých teplárnách používá nikoli na efektivní kogenerační výrobu tepla a elektřiny, ale na mnohem méně účinnou produkci kondenzační elektřiny. Teplárny takovou elektřinu prodávají výhodně v rámci takzvaných podpůrných služeb a nechtějí se zisků vzdát. Jenže natvrdo řečeno - z deseti vagonů uhlí se takto obrazně až osm vysype na skládku.
Teplárny argumentují tím, že hlavní dodavatel suroviny chce zdražit uhlí na 80 korun za gigajoul, což je dvojnásobek současné ceny. I toto je matení.
Průměrná cena, kterou teplárny platí, je v ČR podle regulátora něco přes 65 korun, do 50 korun platí jen pět největších tepláren. A když připočteme, že na koncových cenách tepla se hnědé uhlí podílí ze 17 procent, je jasné, že výrazný argument pro regulaci na stole neleží.
Léta jsme byli v situaci, kdy nabídka uhlí převyšovala poptávku, a cena byla nízká. Nyní je suroviny méně, a bylo by absurdní, kdyby se tento fundamentální ekonomický důvod do ceny nepromítl. Důvod k panice to ale není a regulace cen postrádá smyslu. Pokud by prošla v uhelných teplárnách, mohly by se ozvat i ty vyrábějící z plynu. Vždyť i ony jsou součástí centrálního vytápění a tlak na náhradu za lokální topeniště je vzhledem k vyšším cenám ještě výraznější.

autor: Jiří Gavor, jednatel energetické konzultační společnosti ENA


Ministr jednal s těžaři a navštívil zdejší šachty


Nahoru ↑